V kabině byl průvan, zápas rozhodl až Kolář. Puk jsem co nejrychleji zametl, líčil střelec

Při hře čtyři na čtyři musíme podporovat útok i jako obránci, proto jsem se snažil zaclánět gólmanovi a když tak být nachystaný ve vhodném okamžiku nějak puk dorazit.

Neviděl, prostě jsem jen zametl puk co nejrychleji do branky. Pak jsem se ještě otáčel, abych to případně zkusil ještě jednou. Naštěstí už nebylo nic potřeba. Kluci v kabině říkali, že gól musíme konečně dát, protože těch šancí bylo hodně. Spadlo to tam pro mě v nejlepší možnou chvíli. Rozhodl jsem zápas, který jsme moc potřebovali vyhrát.

Taky trochu, ale záleželo nám i na psychice, abychom šli do čtvrtfinále s lepším naladěním. Bohužel první třetina byla velmi špatná, z ní jsme měli všichni fakt hodně nepříjemný pocit.

Trošičku byl pak průvan v kabině a řekli jsme si, že ten styl hry musíme změnit. Nebylo to ale ani o nějakých nervech, spíš jen o nás, abychom začali předvádět, co na ledě máme.

Francouzi jen ukázali, jak mají šikovné útočníky a bylo opravdu hodně nepříjemné je bránit. Jsou rychlí a hlavně si nehrajou s pukem, ale jdou přímočaře do brány. Mě teda překvapili. Řekl bych, že už neplatí ten dojem lidí u nás, že Francie je nehokejová země.

To je jasný. Po výhře se líp spí, ani únava pak není taková a měli bychom dostat i povzbuzení z pocitu, že jsme takhle otočili zápas, i když jsme zbytečně prohrávali už 0:3.