Článek
Moc spoluhráčů v kabině národního týmu osobně neznal. „Pár kluků jsem potkal kdysi na kempu dvacítky. Pak znám ještě Francouze z Litvínova, ostatní jsem ale tady viděl poprvé v životě," vypráví s tím, že pozvánka do reprezentace pro něj byla pořádným překvapením.
„Po tom finském titulu jsem si ale říkal, že to s nároďákem třeba časem vyjde. Když jsem tady, budu každou minutu na ledě dělat, co umím. Chci tu příležitost maximálně využít, pořádně zamakat a třeba se dostanu i doma do většího povědomí. Nějaký tlak na sebe si ale nepřipouštím," tvrdí Eminger.
Už jako junior se vydal nezvyklou cestou a šel přes nesouhlas mateřského klubu hrát do Finska. „Musel jsem tak trochu bojovat o důvěru, přece jen cizinec tam zabírá místo domácím talentům. Finové ale byli přátelští, trenér Aravirta mi dal velkou šanci," vypráví. Zlepšil si hlavně bruslení. „Měli jsme na něj speciální, intenzívní tréninky. Naučil jsem se taky hrát víc do těla."
Prošel školou života
Zadarmo ale pochopitelně nedostal nic. „Finsko pro mě byla výrazná změna. Nejen hokejově, ale i lidsky. Hlavně jsem se osamostatnil a v tom dobrém se trhnul od rodičů. Být sám v cizí zemi, to je něco jiného, než když každý den přijedete domů a maminka má připravenou večeři," líčí.
Pochází z velké rodiny, která hodně drží pospolu, a teď najednou seděl sám v pokoji, neuměl vařit ani prát a zpočátku zápasil i s jazykem. „Místní řeč jsem neuměl vůbec, anglicky jen trošičku. Postupně jsem se ale rozmluvil i ve finštině," vypráví.
„V mnoha směrech jsem prošel školou života, ale jsem rád, že jsem vydržel a všechno zvládnul," tvrdí s tím, že mu hodně pomohl přítel sestry, když za ním přijel. „Asi za dva měsíce jako vítaná pomoc dorazil i táta. Jednou by mě moc rád viděl hrát reprezentační zápas, zatím slíbil přijet v sobotu na poslední trénink tohohle kempu."
Titul slavil týden
Eminger brzy získal pevné místo v sestavě Kärpätu, basu držel hlavně s krajanem Humlem. „Ivan má v Oulu finskou přítelkyni, vídali jsme se dost často a občas zašli i na večeři. Potkali jsme se i tady doma před pár dny." S Kärpätem letos společně prožili senzační cestu za titulem. „Výborný tým jsme měli i rok předtím, ale nevyšlo play off. Letos už ano, v kádru hráli Aaltonen nebo Kukkonen, kteří byli i v Soči na olympiádě. Tým měl sílu a povedlo se mu dojít až na vrchol," vypráví.
Mistrovské oslavy byly dosud nepoznaným zážitkem. „Oslavy trvaly asi týden, hlavně fanoušci si to naplno užili," usmívá se. Ve Finsku žije dlouho, dobře zná tamní mentalitu. „Oni na pivo chodí nepravidelně, ale když jdou, dají jich třeba deset až patnáct. To já jsem se držel hodně zpátky," usmívá se Eminger.
Odchodu do Oulu nikdy nelitoval. „Byl to dobrý krok, Finsko mi prospělo. Sice mi ten útěk přinesl zákaz startů v mládežnické reprezentaci, ale v cizině jsem vyrostl hokejově i lidsky a o to mi šlo." Už není vyjukaným mladíčkem, který ještě z litvínovské juniorky pamatuje trenéra Ondřeje Weissmanna, Růžičkova asistenta u reprezentace. „Známe se dobře. Je přísný, vždycky mi dával do těla," usmívá se.
Ve finském týmu začala příprava na ledě už v pondělí, Emingera ale pustili na reprezentační akci bez potíží. „Byli rádi a přáli mi, ať se daří." Zápasový program národního týmu začne až v listopadu, shodou okolností na finském turnaji Karjala. „Je to pro mě veliká motivace, abych se prosadil do sestavy."
