Článek
Nesvazovala vám ruce nervozita při trestném střílení?
Byl jsem ve strašném laktátu po docela dlouhém střídání a zachránila mě komerční pauza, jinak bych se asi vyzvracel během toho nájezdu. Měl jsem toho fakt dost a jen jsem doufal, že nějak dojedu k bráně.
Zakončení jste ale provedl mazácky. Měl jste hned jasno, co uděláte?
Udělal jsem přesně, co jsem chtěl, já ale zase tolik variant na nájezd nemám. Chtěl jsem buď vystřelit nad lapačku hned po prvním naznačení, nebo si ho takhle potáhnout do strany. Jak byl ruský gólman velký, tak mně tam místo na střelu z první nedal, proto jsem si puk potáhnul a on šel dolů, čímž vršek branky nechal hodně odkrytý.
Vypadalo to, že si na nájezd hodně věříte. Bylo to tak?
No to nevím. Spíš čekám nějakou kritiku z Vítkovic, tam mám letos bilanci nájezdů nula z pěti, tak asi budou stížnosti, že za repre dávám a v klubu ne. Musím na tom ještě zapracovat, pak bude dobře.
Pak jste měl velikou radost z premiérového gólu v českém dresu, že?
Nedivte se, čekal jsem na něj vlastně odšestnácti let a přišel až v sedmadvaceti. Ještě snad dám důležitější gól, ale teď je tento nájezd top. Puk mi kluci schovali, hlavně ho teď v euforii neztratit.
Hned jste i radostně mával do hlediště. Komu?
Měl jsem mezi diváky početnou rodinu ze Studénky a z Brna. Náhodně jsem si jich všiml v hledišti, když jsme šli při druhé třetině na led, pak už jsem přesně věděl, kam mám koukat. Když jsem dal ten gól, sundali dresy a ukazovali tam moje číslo třináct, to nešlo přehlédnout.
Jak vám bylo v posledních dvou minutách, kdy jste byl vyloučený na trestné lavici?
Zatímco po gólu jsem zažil obrovský nával štěstí, na konci jsem se třepal, aby to kvůli mně Rusové nesrovnali. Musím poděkovat klukům, jak to ubránili a do ničeho je nepustili a mně tak zůstal vítězný gól.
Takže životní zážitek?
Přiznávám, že jsem byl z té kulisy téměř sedmnácti tisíc diváků docela nervózní, nakonec jsem si utkání moc užil a jsme všichni rádi, že jsme lidi nezklamali. Mladí Rusáci hodně kousali, byli rychlí, nebylo to vůbec snadné. S Ondrou Romanem jsme se domluvili, že zůstaneme ještě do rána v Praze, dáme s rodinami a přítelkyněmi véču.
Říkáte si, že jste třeba o kousek blíž nominaci na mistrovství světa?
Jedině, kdyby potřebovali někoho na nájezd. Důležité teď bude odvádět dobrou práci v klubech, abych dostal pozvánku na kemp před mistrovství světa. Trenér Růžička se nebojí vzít hráče, kterým věří a v kabině říkal, že všichni máme dveře otevřené.
