Článek
Roli kapitána jste zastával i v roce 2014 u stříbrného výběru na mistrovství světa do 18 let. Liší se to nějak u dvacítky?
Asi nás v Helsinkách čeká přece jen dospělejší hokej, ovšem moje role bude stejná. Odvést poctivou práci pro tým a nahecovat to v kabině i na střídačce. Nebudu na to sám, povzbuzujeme se navzájem. Skvělá parta z osmnáctek pořád drží, všichni jsme se na sebe těšili, volali si a psali.
Nyní však postrádáte své dvě největší hokejové individuality, Pastrňáka s Vránou. Jak citelné je to oslabení?
Tak chybějí, ale my musíme hrát týmově. Jeden za druhého a doufám, že vzhledem k tomu, co jsme dokázali jako junioři, budeme i správně sebevědomí. Musíme začít co nejlépe, hned od prvního zápasu s Rusy se asi vše odvine.
Ovlivní nominační nejistota závěrečný kemp, kde je ještě dvanáct hráčů navíc?
Tlačenice v kádru spíš prospěje. Všichni musí makat a trenér může vybrat silný tým. Užívám si v šatně české písničky a třeba zase obnovíme tradici, kdy jsme v osmnáctce po vítězném zápase hráli šlágry Karla Gotta.
Do loňského léta jste působil ve Slavii. Změnil vás pobyt za oceánem?
Jsem samostatnější. Bydlím sice v rodině, takže před zápasem mi navaří, ale snídaně zvládám sám, naučil jsem se dělat si vajíčka a takové lehčí věci. Zprvu jsem neuměl pořádně řeč, chyběla rodina a kamarádi, ale zvykl jsem si a dohnal i jazyk.
Jak probíhala hokejová adaptace?
Na menším ledě se hraje daleko víc fyzicky, ale řekl bych, že ten styl mi sedí. Při prvním tréninku teď na kempu dvacítky jsem se chvíli adaptoval zase na širší kluziště. To však přijde bleskově, vždyť jsem na něm vyrostl.
Řešilo se v zámoří MS?
V kabině se o tom všichni bavili a spoluhráči mi přáli hodně štěstí. I když pro ně je jasným favoritem kanadská dvacítka.
