Článek
Dělá to s vámi něco, že jste mezi českými legendami?
Je to krásný. Když mi to Dominik Hašek asi před třemi měsíci sděloval, že jsem byl nominovaný, tak jsem o tom začal trochu přemýšlet. Vyšlo to a je to supr.
Oprášil jste trochu vzpomínky? Hokejem už teď přece moc nežijete.
Ale žiju, já ho jen nehraju, Pořád mluvím s Růčou (Martinem Ručinským), vždycky se vzpomíná, nebo se jen tak z prdele něco plácne. Těch vzpomínek je hodně.
Kterou berete jako nejvýraznější?
Nagano bylo úplně špičkový, ale moje první olympiáda byla v Albertville a na tu já strašně rád vzpomínám i z osobního hlediska, protože tam byl Hlína, dařilo se a byl to první větší úspěch po delší době. To samé zlato ve Vídni 96, ale tam nenajdeš špatný turnaj.
Zahrál jste si s nejlepším i hokejisty historie. S Gretzkym v Los Angeles, s Lemieuxem a Jágrem v Pittsburghu. Bral jste to jako štěstí?
Jo, měl jsem štěstí, já si z nich dělal srandu, říkal jsem: já vás ještě všechny pošlu do důchodu. jednoho po druhém. V Detroitu jsem hrál s Nickem Lidströmem, kterého znám od 12 let, kdy jsme s Litvínovem jezdili na družbu do Švédska a já u něj spal v rodině. To jsou zážitky, které bys neřekl, že se stanou.
Překvapuje vás, že se Jágr pořád drží?
Jardovi fandím, ať to v NHL táhne ještě někdo pořádně, ale on hraje fakt dobře. Kdyby nějak kulhal, což si myslím, že by si i on sám přiznal a řekl, že je toho dost, jenže on furt láme rekordy, tak proč ne. Smekám klobouk.
Stejně jako Jágr jste hrál v NHL za osm klubů, není to až moc?
Na konci mé kariéry ale byla doba, kdy lidi cestovali mezi kluby úplně normálně. Předtím ti kluci byli draftovaní a v tom mužstvu se taky loučili s kariérou. Teď jsi draftovaný a další rok tě vytrejdujou jinam. Klubové srdcařství už tam není. Dřív putovali hráči, kteří nebyli klíčoví. Dneska je to úplně jedno, přestupují i hvězdy.
Prožíval jste hodně letošní litvínovský titul?
Byla to paráda. Růčovi jsem to přál, aspoň se konečně mohl vykašlat na kariéru a jít si odpočinout. Je to dědek, vždyť na ledě jen kulhal (směje se). Ale já fandím spoustě kluků. Přej a bude ti přáno. Na Litvínov nedám dopustit, vytáhli mě do ligy. Je to dobrá kolébka hokeje.
Jak teď vypadá takový váš typický den doma v San Diegu?
Víceméně je takový, jaký si ho chci udělat. Po těch letech na ledě si rád odpočinu. Kluci jsou dopoledne ve škole, pak přijdou, takže si nechci brát žádnou práci na plný úvazek.
Co je pro vás nejlepší relax?
Na rybách. U nás byla výborná sezona. Zachytal jsem si, potápěl se. Prima. Vyrážím se svýma klukama a je s nimi sranda.
Petr Svoboda vás láme, abyste s ním začal pracovat jako agent, zlomí vás?
Bavíme se pořád. Ale uvidíme, jestli z toho něco bude. Měl jsem i nějaké nabídky z klubů, ale nerad bych se stěhoval z Kalifornie a scoutování mě moc neláká. Stěhovat se do St. Louis, nebo třeba do Detroitu, to se mi nechce.
Máte ještě v NHL oblíbené hráče?
Kromě Džegra jsou už všichni mimo. S Plekym (Plekancem) jsem hrál v Montrealu, ale byl to zase jen rok. Hudymu (Hudlerovi) přeju, protože toho znám také trochu déle. Ale jinak jsou ti moji kamarádi už vyvěšení na těch hřebíkách nahoře... (usmívá se)
Zůstanete v Česku i na Vánoce?
Jsme tu na pět šest dnů a na Štědrý den budeme ve Švýcarsku, kam si pojedeme zalyžovat. Říkal jsem si, že když už letíme do Čech, tak se podíváme ještě trochu okolo.
Máte ještě nostalgii, když přistáváte v Praze?
Ta tam je vždycky. I když jsem z Teplic, mám rád Prahu. Třeba v Litvínově jsem nebyl už asi 20 let. Ale říkal jsem klukům, že v pátek tam asi zajedeme na zimák, ať taky něco vidí.
