Článek
Na změnu plánů měl Lavický nakonec dva týdny. „Dopředu se nedalo nic čekat. Stálo to na rozhodnutí norského olympijského výboru, který řešil nominaci svého závodníka. Nedalo se tak nic plánovat, přišel jsem o možnost tréninku tady v zátoce. Ale to se nedá nic dělat. Český windsurfing je tam, kde je, nemáme medailové ambice," pokrčil rameny.
Český reprezentant se tak musel v záludných vodách zátoky Guanabara rychle zorientovat a rozjížďky v podstatě absolvuje na první dobrou. „Je to tady hodně složité," přitakal s pohledem na rozmanitý reliéf v okolí, které vedle slavné homole zdobí řada dalších špičatých vrcholů, mezi nimiž se vítr rozmanitě točí.
Bójka pod kopcem
„Nějaká pravidla tu jsou, ale ne úplně fungují," líčil s úsměvem. „V první rozjížďce foukalo rychlostí deset uzlů, ve druhé úplně přestalo. Pak se zas rozfoukalo. A když jede prkno pomalu, tak ho hodně ovládá i proud," popisoval Lavický.
Windsurfing se v Riu jede na stejných okruzích jako ostatní jachtařské třídy, má ale jen jednu rozjížďku na otevřeném oceánu a častěji se naopak drží u pláže Flamengo. Nádherné kulisy ale paradoxně těší spíš diváky, závodníci pod Cukrovou homolí trpěli.
„Pořadatelé dali bójku až úplně pod kopec, snad sto metrů od břehu. A zatímco na otevřené vodě foukalo hodně, kolem patnácti uzlů, pod Homolí to úplně ustalo a závodníci bez větru padali do vody. Byla to poměrně komická situace. Na druhou stranu ale nevím, proč dali bójku tak blízko. Hodně to zamíchalo pořadím. I když žádné velké překvapení nečekám, rozjížděk je ještě hodně," uvedl český závodník.
Windsurfing: dva odlišné sporty
Právě zmíněné bezvětří je pro windsurfaře noční můrou. V rozjížďce totiž musí projet cílem v časovém limitu za prvním závodníkem, jinak jim hrozí nezapočítání výsledku. Což ostatně potkalo i Lavického, u jehož jména po páté rozjížďce svítilo DNF. „Dostali jsme se do slabšího větru, rychlejší nám ujeli a nestihli jsme limit," pousmál se.
Co lze na vratkém prkně dělat, když přestane foukat? „Pomocí ráhna pumpujeme plachtou, aby se prkno dalo do pohybu," líčil Lavický. „Je to hodně komplexní pohyb, bolí z toho celé tělo. Vlastně to dost připomíná veslování. Windsurfing jsou vlastně dva odlišné sporty. Když fouká, jede se pěkně ve skluzu. A když přestane, tak se vesluje," říkal se smíchem.
Lavický si odbyl olympijskou premiéru před čtyřmi lety a po hrách v Londýně se smiřoval s tím, že jeho disciplínu z programu her vytlačí progresivní kitesurfing, tedy jízda na speciálním prkně taženém drakem, který připomíná paraglidové křídlo. „Vypadalo to, že budou už v Riu, my bychom na to doplatili. Dokonce dostali přístupový status v rámci jachtingu, byli z toho ale asi sami tak překvapení, že se stáhli a jejich snaha polevila," nastínil. Atmosféru her tak může prožít i v Brazílii.
