Článek
Běžec Felix Sánchez pózuje s fotografií své mrtvé babičky, které vítězství v londýnském olympijském závodě věnoval.
Při hymně se Felix Sánchez z Dominikánské republiky neubránil slzám.
Ale to nebyl hlavní důvod, proč byl pro rodáka z New Yorku hájícího barvy karibského ostrova pondělní závod a hlavně následné vyhlášení tolik emotivní...
„V Pekingu jsem svůj titul nemohl obhájit. Během sezóny jsem měl několik zranění a ráno v den rozběhů jsem se dozvěděl, že mi umřela babička. To se na mě hodně podepsalo, celý den jsem probrečel a cítil se strašně, zlomilo mi to srdce," vysvětloval Sánchez.
Na svoji babičku Lilian byl hodně fixovaný. A doprovázela ho při jeho vítězném závodě v Londýně. Její jméno měl na svých tretrách a fotku schovanou pod závodní kombinézou. „Slíbil jsem jí, že pro ni vyhraju medaili, ještě než skončím," vykládal.
Fotku babičky vyndal za cílem
Teď svůj slib splnil. Také za cílem zařval radostí, že přehlušil i 80 000 diváků na tribunách. Klekl si na zem, zpod dresu vyndal fotku babičky a rozplakal se. „Běžel jsem vepředu a pořád čekal, kdo se přese mě dostane. Ale když už zbývalo deset metrů do cíle, věděl jsem, že zlato nepustím. Přišlo mi to neuvěřitelné, proto jsem byl tak emotivní," vysvětloval.
Ještě větší proud slz se překážkáři, který byl pro svou dominanci přezdívaný Superman, spustil z očí na stupních vítězů. „Trénujete strašně tvrdě a doufáte, že to vyjde v ten klíčový okamžik. Při vyhlášení pršelo a přišlo mi, jak když to byly slzy radosti mé babičky, plakala za všechny oběti, které jsem tomuhle úspěchu učinil. Snad je na mě pyšná," popisoval dojemné chvíle.
Sánchez byl jednou z největších atletických osobností začátku nového tisíciletí. V letech 2001 až 2004 vyhrál nevídaných 43 závodů v řadě včetně mistrovství světa v Edmontonu i Paříži a olympijských her v Aténách, kde získal historicky první zlato pro svoji zemi.
Bez náramku se Sánchez zranil
Při všech ho doprovázel charakteristický červený světélkující náramek, který si pořídil jako suvenýr na olympiádě v Sydney. Po aténském triumfu ho věnoval Mezinárodní atletické federaci IAAF k dražbě na charitativní účely. A hned se ukázala tajemná magie náramku. Na nejbližším závodě po olympiádě, při Diamanové lize v Bruselu, si Sánchez poranil sval a zdravotní potíže se mu pravidelně vracely po několik let.
Až letos se dokázal opět dostat do špičkové formy, po pěti letech získal velkou medaili a hned tu nejcennější z nejdůležitější akce. „U nás v Dominikánské republice to asi bude velké. Předchozí tituly se čekaly, ale tomuhle nevěřil nikdo. Už mi spousta lidí říkala, ať skončím, ale já se zasekl. Teď budeme všichni slavit," plánoval Sánchez. Stal se nejstarším vítězem překážkové čtvrtky v olympijské historii. „Pamatuju si, jak jsem Felixe vídal vítězit, když jsem chodil na střední," vyprávěl americký stříbrný medailista Michael Tinsley.
Mimochodem, Sánchez vyhrál v čase 47,63 s, přesně na setinu stejném jako před osmi lety v Aténách. Mezitím tak rychle ani jednou neběžel...
