Článek
"Vůbec nevím, co se stalo. Musím se na ten závod podívat," uvedla šestadvacetiletá atletka.
Dvakrát se musela na olympijských hrách smířit se stříbrem. Zatímco v Aténách z něj měla radost, v Pekingu ho snášela špatně, protože jako světová šampionka z let 2005 a 2007 byla v Číně velkou favoritkou. Když ji porazila Jamajčanka Veronica Campbellová-Brownová, plakala v útrobách stadionu na rameni své matky Marlean.
Tentokrát se za cílem usmívala, ale neukázala fanouškům žádný gejzír radosti. "Byla jsem zaplavena emocemi," svěřila se. Na životní závod se psychicky připravovala vzpomínkami. "Myslela jsem na Peking, na setkání s rodinou. Přemýšlela jsem o posledních čtyřech letech i o čtyřech letech před tím," prozradila Felixová. Připomínala si rovněž jednu zásadní věc, která jí měla přinést ve finále úspěch. "Prostě jsem věděla, že musím být agresivní," řekla novopečená olympijská šampionka.
Svým zlatem se podílela na nejúspěšnějším americkém atletickém večeru za posledních dvacet let. Reprezentanti USA nasbírali ve středu sedm medailí, tři zlaté a po dvou stříbrných a bronzových. Více jim jeden den atletických soutěží přinesl naposledy v roce 1992 v Barceloně, kdy získali devět cenných kovů.
Pamatuje i Jonesovou
Felixová v reprezentaci zažila několik generací atletů. Když poprvé oblékla americký dres na mistrovství světa v roce 2003, byli největšími hvězdami Marion Jonesová a Maurice Green. Jednomu z jejích současných kolegů z týmu, bronzovému dálkaři Willu Clayovi, bylo pouhých dvanáct let.
V předolympijské sezoně se Felixová pokusila na mistrovství světa v Tegu o double na 200 a 400 metrů, ale na čtvrtce skončila druhá a na své oblíbené dvoustovce dokonce až třetí. Čtvrtkařský trénink ji totiž připravil o přirozenou rychlost.
"Hledala jsem další rychlostní stupeň a on tam nebyl. A přitom právě to je moje silná stránka," vzpomínala. S trenérem Bobem Kerseem proto pro tuto sezonu zvolili jiný model přípravy. Felixová dokonce v hale dvakrát běžela šedesátku a na olympiádu se kvalifikovala i na stovce, i když to bylo v mrtvém závodě s tréninkovou partnerkou Janebou Tarmohovou. Ta odmítla dodatečný rozběh, čímž dala Felixové šanci vybojovat v Londýně páté místo na kratší trati.
Dvoustovka pak přinesla zlatý úspěch a Felixová ho mohla sdílet i se svými nejbližšími. Rodiče Paul a Marlean na ni znovu čekali v útrobách stadionu, ale tentokrát to bylo jiné než v Aténách a Pekingu. "Teď vyhrála," poznamenal Paul Felix.
