Hlavní obsah

Korbel se těší, obavu má jen z vlhkosti vzduchu v hale

PRAHA

V žádné jiné zemi na světě by stolní tenis neměl na olympiádě takové postavení, jakého se dočká letos v Číně. Petr Korbel bude hrát na olympijských hrách už popáté, do Pekingu se ale hodně těší.

Článek

„Pingpongový olympijský turnaj je už sám o sobě velikou událostí a v Číně, to je taková šlehačka na dortu. Neexistuje tam populárnější sport. O atmosféru nemám strach, určitě bude vyprodáno,“ vypráví sedmatřicetiletá česká jednička za stolem.

Formu nyní ladí v Německu, kde s ním trénují i Švéd Persson, Chorvat Primorac a Belgičan Saive, kteří vyrazí na olympiádu už pošesté. Korbel by se jim rád vyrovnal, proto chce zkusit hrát až do OH 2012 v Londýně. „Bylo by to fajn, musí ale vydržet zdraví, přece jen se už ozývají záda.“

Do dějiště her vyrazí už 4. srpna, více než dva týdny před zahájením soutěže stolních tenistů. „Teď už sice máme k dispozici míčky pro olympiádu, ale důležité bude osahat si i stoly a prostředí nově postavené haly, takže vítám možnost delšího pobytu.“

Stolní tenisty sice nestraší pekingský smog, ale problémy mohou mít s vysokou vlhkostí vzduchu, protože při hře nemůže být zapnutá klimatizace, která by ovlivňovala pohyb míčku. „Bude tam hodně diváků, takže asi dost vydýcháno,“ přiznal jistou obavu s tím, že drží pálku trochu volněji a může mu vyklouzávat.

Zvládnou čínští favorité psychiku? 

Číňané jsou favority v mnoha sportovních odvětvích, pro pingpong to ale platí absolutně. „Domácí hráči jsou jako hollywoodské hvězdy, účinkují i v televizních reklamách. Při olympiádě však budou pod velikým tlakem. Psychika může hrát velkou roli a je otázka, jak se vyrovnají s tím, že se od nich čeká jedině vítězství,“ říká Korbel. Nejen obhájce zlata Korejec Rjo Sung-min, ale i Bělorus Samsonov, Němec Boll i Rakušan Schlager podle něj mohou být těmi, kdo naruší zlaté čínské plány.

Sám by se chtěl dostat alespoň mezi šestnáct nejlepších. „Když mi bude přát los, třeba by mohlo vyjít i čtvrtfinále,“ uvažuje Korbel, který při OH 1996 v Atlantě dosáhl na 4. místo.

„Dodnes mě mrzí, že se nepovedlo medaili uhrát, když už jsem byl tak blízko.“ Zažil tam ale velké problémy s dopravou, ani ubytování nebylo nejlepší, takže nejhezčí olympijskou vzpomínku má na Sydney o čtyři roky později. „Tam vše fungovalo a diváci byli nesmírně sportovní. Fandili nejen svým, ale i ostatním.“

Reklama