Článek
Vytýkáte si hodně šťouchy, které vás stály medaili?
Ten první ani moc ne, to je těžké místo, kde to s lodí hodně hází, dotyk si dalo dost favoritů. Jen jsem si říkal, že to je škoda a že budu muset zabrat. Jak jsem přidal, tak jsem v jedenácté bráně chyboval. Ty branky tady jsou trochu širší, ať se mám taky na co vymluvit... Tam jsem to podcenil, pak už jsem věděl, že to je v pytli. Škoda, měl jsem tu na víc.
V cíli jste viděl, že nebýt toho dotyku, máte medaili?
Hned jsem si toho nevšiml, ale tušil jsem, že to tak bude. Ten druhý šťouch byl smutnější...
Takže padla v cíli i jadrnější slova?
To já si je říkal už po cestě. Nenadával jsem sobě, spíš takové výkřiky do éteru.
Platí, že je lepší páté místo než čtvrté, kdy k medaili chybí kousíček?
Já bych byl radši čtvrtý. Ale pořád lepší než být šestý nebo osmý. Zas tak špatné to nebylo. Můj cíl bylo být ve finále, to je závod, který se sleduje. Když ho nejedete, tak to vypadá jako byste se sem jeli jen podívat. Takže se to dá brát jako úspěch.
Padla na vás mezi oběma jízdami nervozita? Jel jste o olympijskou medaili...
To ne. Měl jsem z toho větší obavy, přece jen jsem na olympiádě ještě nebyl. Běžně nebývám moc nervózní, jen lehce, tak jsem byl zvědavý, jestli to ustojím tady. Ale nervozita nepřišla. Spíš když jsem jel na start a viděl, jak ten kotel lidí řve a povzbuzuje, říkal jsem si, že tu je dobrá atmosféra a bude to pěkná vzpomínka a zážitek.
U čeho už jiného býváte nervózní, když ne při finále olympiády?
Asi u ničeho, už jsem z toho vyrostl. Možná dřív, když mi někdo zakazoval, co dělat večer, teď už mi to nikdo nezakazuje. Naštve mě možná lidská hloupost, ale ta tady snad nebyla nikde k vidění.
Jste rád, že po třech tréninkových kempech a olympiádě už z Číny odlétáte?
Vzhledem k tomu, že jsem tu počtvrté, rád pojedu domů. Určitě by to byla spousta věcí, které bych chtěl vidět, ale všechno je to hrozně daleko. A co je tady blízko, už jsem viděl. Teď když tu mám partnerku s dcerou, ještě jednou objedu ty památky, aby to také viděly a budu se těšit domů. Všude dobře, doma nejlíp...
Máte za sebou olympijský debut. Za čtyři roky pojedete v Londýně?
Jasně, ještě čtyřikrát a do toho nějaké zlato (narážka na dvojnásobnou olympijskou vítězku Štěpánku Hilgertovou - pozn. red.). Zatím dokážu skloubit práci se závoděním, mám čas i na rodinu, nemůžu si stěžovat. Anebo počkám, až mě mladí zválcují a já vypadnu z reprezentace.
Kdybyste tady získal medaili, možná z vás mohl být profesionální sportovec.
Mně to tak vyhovuje. Práce šlechtí a zabíjí nudu. Klidně budu celý život pracovat.
Takže si nepřipouštíte, že by vám medaile změnila život?
Mě hrozně těší zájem novinářů, i když bych se taky nerad stal nějakou populárním osobností. Občas je lepší být bezejmenným člověk, o kterém se nemluví, nepíše.
