Rubriky:

Cyklistika

Šokovaný Kreuziger odmítl nařčení, že jel na hrách na Vinokurova

30. července 2012 11:05 - Praha/Londýn

Nechápal, nevěřil svým očím. Český cyklista se důrazně ohradil proti nařčení některých médií, že při sobotním silničním závodu na olympijských hrách pomáhal vítěznému Kazachovi Alexandru Vinokurovi. „To kategoricky popírám, jde o totální hovadinu!“ napsal na svém webu šestadvacetiletý závodník.

 

Michal Kamaryt, ČTK

„Jsem v šoku z toho, co někteří čeští novináři mohou díky své neodbornosti vypustit do světa. Spousta známých nechápala, když viděli šílenou reportáž v TV Nova plnou nesmyslů, která mě obvinila, že jsem v olympijském závodě nejel za Česko, ale za svého týmového kolegu z Astany Vinokurova. To kategoricky popírám! Jde o totální hovadinu," brání se Kreuziger.

Nejlepší český silničář obsadil v sobotním závodu patnáctou pozici a dle svých slov se neměl za co stydět. „Jel jsem na olympiádu s cílem porvat se o co nejlepší výsledek pro Českou republiku. Řada lidí mi nevěřila, po závodě Kolem Polska mysleli, že olympijský závod ani nedojedu do cíle. Ale já mu všechno podřizoval a připravoval jsem se na něj svědomitě. Myslím, že jsem předvedl výkon, za který se rozhodně nemusím stydět. Viděli to tak všichni kamarádi i fanoušci, kteří cyklistice rozumí. Bojoval jsem, nejezdil jsem schovaný někde v balíku. Jel jsem aktivně a výsledkem bylo, že jsem se dostal do skupiny pětadvaceti lidí, z níž vzešel pozdější olympijský vítěz Vinokurov. Jen bych podotknul, že jsem tam byl z Česka sám (druhý český reprezentant Jan Bárta jel na úrovni 70. místa - pozn. red.), zatímco řada států tam měla početní převahu: například tři Španělé, dva Američani, dva Nizozemci, dva Belgičani," vysvětlil.

Nebyl jsem a nebudu spurtér

Zlatý únik se zrodil zhruba šest kilometrů před cílem, kdy odjeli z čelní skupiny Vinokurov a Uran. „Ani ve snu by mě nenapadlo, že tenhle únik může slavit úspěch. Dobře jsem věděl, že se mnou je tam spousta rychlejších lidí a díky početní převaze pojedou, aby měli šanci rvát se o medaili. Já samozřejmě nikdy nebyl a nebudu spurtér. Z té naší skupiny jsem rychlostně patřil určitě až do druhé poloviny. Přijde mi proto naprosto zcestné, abych já, který tam byl sám, sjížděl vedoucí dvojici, když bych pak stejně skončil nejlíp dvanáctý. Na to tam byli jiní.

Po závodě jsem řekl, že přece nebudu první, který by sjížděl týmového kolegu. Ale dodal jsem: kvůli tomu, že tam řada zemí byla ve dvou nebo ve třech. Tímhle nešťastným vyjádřením se všechno otočilo proti mně," litoval dezinterpretace.

Kreuziger podle svých slov sázel v závěru na jedinou kartu. „Z Astany jsme v té skupině za Vinokurovem byli tři: já, Slovinec Brajkovič a Ukrajinec Grivko. Když jsem se asi tři kilometry před cílem objevil na chvíli vpředu s Brajkovičem, tak ne, abychom skupinu brzdili, jak nepochopitelně tvrdila Nova, ale abychom to rozjeli a začalo se šlapat, protože nikdo nechtěl tahat. Kdyby v tu chvíli nastoupil třeba kdokoliv ze Španělů, půjdu po něm a vůbec neřeším, jestli je vpředu Vinokurov. Jenže přece nebudu tahat balík, když vím, že ve spurtu nemám sebemenší šanci. Myslel jsem, že je dojedeme a já zkusím tři kiláky před cílem vystřelit. Na takový závod si člověk může schovávat jen jednu kartu a já si ji nechával na tenhle moment. Bohužel se to nepovedlo," uvedl.

Výsledek byl podle Kreuzigera v dané situaci maximem. „Místo toho, aby se řeklo, že jsem zajel povedený závod, si někde přečtu, že jsem jel za Kazachstán na člověka, který mě v týmu platí. To je absolutní lež. Já jsem jel jen za Českou republiku. Mám svědomí naprosto čisté a můžu říct jen tolik, že jsem pro dobrý výsledek nemohl udělat víc. Tohle bylo v dané situaci maximum," uzavřel.

pn, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Cyklistika

Filtr článků - Cyklistika


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..