Článek
„Trojí účast s nápisem Czech republic na zádech mám v roli sportovce a následně stejný počet olympijských zářezů v roli trenéra," vzpomíná Petr Kůrka. „Coby kouč Austrálie jsem byl poprvé před dvěma lety na mistrovství světa, ale tam jsem se divně necítil. Nyní v Londýně však zvláštní pocit mám," přiznává Kůrka.
„Jsem u protinožců čtyři roky a neumím zazpívat hymnu. Měli jsme motivační mítink celé výpravy, ale protože neumím slova, tak jsem jen otvíral pusu. A dal jsem si závazek, že hned po návratu se musím vše doučit," směje se několikanásobný mistr světa ve střelbě z malorážky.
Pravděpodobně zůstane další čtyři roky
Dostal už totiž nabídku, aby australskou reprezentaci vedl ještě další čtyři roky do olympijských her v Rio de Janeiru. „Na devadesát procent zůstanu. I manželka je pro. Pořídili jsme si dům v Adelaide, kde mám hlavní sídlo. Dva roky nám trvalo, než jsme se rozkoukali. Teď jsme se trošku etablovali, takže další olympijský cyklus už by nebyl jen o střelbě, ale také bychom si Austrálie trochu užili," vypráví Kůrka.
V Austrálii má k ruce jednu asistentku. Jinak vše co se týče střelecké reprezentace, leží na jeho bedrech. „Všude jsou skvěle vybavené střelnice, každý stát má svůj vlastní institut sportu. Ale lidí zapálených do střelby je málo. Nemají propracovaný systém jako u nás. Tudíž celá střelecká škola a rozšiřování základny je na mně. Musím hodně cestovat. Párkrát za rok se všichni sejdeme na jednom místě, jindy létám za svými svěřenci. Do Perthu, Sydney, Brisbane či Melbourne. Občas také jen na otočku. Ráno do Sydney, večer zpátky," vysvětluje otec zlaté olympijské medailistky z Pekingu. „V Austrálii dobře vědí, kdo ji vychoval a k třem medailím dovedl," říká s hrdostí v hlase.
Během pobytu v zemi klokanů už se setkal nejen s vačnatci, ale i nebezpečnými hady. „Já plazy moc nemusím, takže Austrálie, kde jich je mnoho, je pro mě ideální destinací," směje se.
Jednou mu však do smíchu nebylo. „Jel jsem za jednou holčinou tři sta kilometrů do vnitrozemí. Střelnici tam mají v podobě plechové kůlny. Když jsme rozsvítili, její otec začal najednou poskakovat. Na zemi byl had zabiják, čtvrtý nejjedovatější, jeho uštknutí je smrtelné. Nevím proč, ale mají zvyk, že se snaží je nezabíjet, ale spíše odehnat," popisuje Kůrka. „Jenže had dlouhý metr dvacet se smotal do klubíčka pod železnou desku a táta mojí svěřenkyně říkal, že je vzteklý. Potřebovali jsme trénovat, tak jsme ho chtěli zabít lopatou, jenže jak byl písek v kůlně měkký, jen jsme ho zranili. Nelenil jsem, vyběhl ven, vytrhnul holce závodní vzduchovku a had dostal dva broky do hlavy," vypráví Kůrka, jak zabijáka sprovodil ze světa.
V Austrálii si užívá i milovaného rybaření. „Nepotřebujete žádné povolení. Jen koupíte prut a můžete chytat kdekoliv. Na řece, na moři. Neexistují žádné limity. Jen na řece nesmíte kapra vracet. A byť je malý, je třeba ho zabít. Považují ho za škodnou. Když mě někdo chytí, jak jej pouštím zpátky, dostanu pokutu. Přitom právě kapr je zatím mým největším úlovkem."
Pravidelně vyráží při cestách do Sydney na výlety do Modrých hor. „To je prostor, kde je pořád co objevovat a nikdy jej celý stejně neprochodíte," vypráví zasněně. „Jedinou stinnou stránkou je, že při častém cestování jsme si s manželkou nevytvořili žádnou komunitu blízkých, takže ani nemám komu říct, aby se mnou šel na pivo." Plánované prodloužení spolupráce by mělo i poslední nepříjemnost z cesty odvalit.
