Článek
Věřila jste po čtvrtém místě v kvalifikaci, kdy jste ztrácela jen bod na třetí pozici, že na medaili dosáhnete?
Já jsem si říkala, že medaili nechci, abych nebyla nervózní. Protože pokud bych nastupovala do finále s cílem v podobě stupňů vítězů, byl by výsledek špatný.
Nepropadla jste nervozitě, když jste trefila ve finále nejprve druhou ranou 8,8 bodu a předposlední dokonce jen čistých 8?
Ne. Já jsem totiž nevěděla, jak ostatní střílí. Vůbec jsem jejich výsledky nesledovala, protože to by bylo ještě horší. A vždy, když hlásily body každé z nás, tak jsem si zpívala, abych neslyšela okolí.
Takže jste vůbec po sedmé ráně nevěděla, že už jste na medailové pozici?
Fakt ne! Vůbec. Já fakt nechtěla znát průběžný stav. Prozpěvovala jsem si písníčku Malá dáma od Kabátů, které mám moc ráda, abych nic nezaznamenala a měla čistou hlavu.
Býváte při závodech tedy tak nervózní?
Nejen při závodech. Já jsem velký nervák i ve škole.
Kdy jste tedy zjistila, že třetí místo je vaše?
Podívala jsem se po poslední ráně na monitor, který jsem měla pod sebou. Mohly jsme sledovat průběh celého finále, ale já se na obrazovku fakt nekoukala, protože by stačil jeden pohled a byl by konec nadějím. Věděla jsem, kolik střílím já. Ale na ty ostatní jsem se nekoukala.
V okamžiku korunovace trojice nejlepších pořadatelé vyslovili při vyhlášení bronzové medaile jméno vaší polské soupeřky Bogacké. Jak moc vás zaskočili?
Já jsem si říkala, jestli mám na stupně vítězů vůbec vstoupit. Šla jsem, protože jsem se bála, že bude trapas, když zůstanu vzadu. Naštvali mě. Ale to byl detail, hlavní je medaile. Patří rodičům. Jsou se mnou hodně trpěliví a moc mě podporují. Vděčím za ni hlavně otci, který mě ke střílení jako maličkou přivedl.
