K největším postavám historie OH patří atleti, gymnasti či plavci

Dvanáct olympijských medailí včetně osmi zlatých a dalších 27 titulů mistryně světa dělá z Němky Birgit Fischerové největší hvězdu v dějinách rychlostní kanoistiky. Poprvé se radovala na OH 1980 v Moskvě ještě v barvách NDR, poslední cenný kov vybojovala v roce 2004 v Aténách, kdy jí bylo 42 let. Z šesti startů pod pěti kruhy Fischerové nejlépe vyšly OH 1988 v Soulu, kde vyhrála deblkajak i čtyřkajak a v závodu jednotlivkyň dojela druhá. O čtyři roky dříve byla v životní formě, avšak o hry v Los Angeles ji připravil bojkot socialistických zemí.

Maďarský šermíř Aladár Gerevich vstoupil do historie olympijských her tím, že si jako první a dosud jediný sportovec připsal šest vítězství v jedné disciplíně. Gerevichovi se tento ojedinělý čin podařil v šavli družstev, kde své první zlato získal v roce 1932 v Berlíně a poslední jako padesátiletý v Římě 1960. Mezi jednotlivci vybojoval devítinásobný mistr světa kompletní sadu medailí, na OH 1952 se podílel na bronzu družstva fleretistů. Gerevichova série navíc mohla být ještě unikátnější, kdyby o dvoje OH nepřišel kvůli druhé světové válce.

Přestože na mistrovství světa nezískal japonský gymnasta Sawao Kato ani jeden individuální titul, ze tří OH si odvezl celkem 12 cenných kovů včetně osmi zlatých. Svoji sbírku primátů pod pěti kruhy načal Kato na OH 1968 v Mexiku, kde vedle víceboje jednotlivců a družstev triumfoval i v prostných. Ještě lépe se mu vedlo o čtyři roky později v Mnichově, kde k třem zlatým přidal i dvě stříbra. V Montrealu 1976 přispěl k třetímu triumfu japonského družstva za sebou a podruhé ovládl bradla, v jednotlivcích se však musel sklonit před další legendou Nikolajem Andrianovem ze Sovětského svazu.

Nikdo v historii nezískal na LOH více medailí než sovětská sportovní gymnastka Larisa Latyninová. Ta na sebe poprvé výrazně upozornila v Melbourne 1956, kde jako jednadvacetiletá vybojovala šest cenných kovů včetně čtyř zlatých. Stejný počet medailí si osminásobná mistryně světa odvezla i z Říma 1960 a z Tokia 1964. Vedle soutěže družstev ovládla rodačka z Ukrajiny na všech třech olympiádách i prostná, víceboj jednotlivkyň vyhrála dvakrát a jednou skončila druhá.

Americký atlet Carl Lewis je jedním ze čtyř sportovců v historii OH, kteří pod pěti kruhy vybojovali devět zlatých medailí. Skvělý základ položil "Král Carl" již při své premiéře na OH 1984 v Los Angeles, kde vyhrál stovku, dvoustovku, dálku i sprinterskou štafetu. V Soulu 1988 se Lewis radoval z tří medailí, když mu ke zlatu v běhu na 100 m pomohla dopingová diskvalifikace Bena Johnsona, v Barceloně 1992 vyhrál dvakrát. Svou sbírku Lewis završil při svém loučení na OH 1996 v Atlantě, kde počtvrté za sebou ovládl skok do dálky.

Legendární finský vytrvalec Paavo Nurmi vyhrál na OH jako první sportovec devět zlatých. Nejspíš by jich bylo i víc, kdyby nebyl v roce 1932 vyloučen z účasti na OH kvůli údajnému profesionalismu. "Létající Fin" triumfoval v letech 1920 až 1928 na tratích od 1500 do 10 000 metrů, další čtyři zlaté vybojoval v přespolním běhu. Nejvíce zazářil na OH 1924 v Paříži, kde vyhrál pětkrát. Jeho vítězství na 1500 a 5000 m přitom tehdy od sebe dělily necelé dvě hodiny. V roce 1952 v Helsinkách zapálil Nurmi olympijský oheň.

Famózní představení se povedlo americkému plavci Marku Spitzovi na OH 1972 v Mnichově. Spitz, jenž před hrami vyhlásil útok na šest zlatých, vyhrál během osmi dnů všech sedm závodů, do kterých nastoupil, navíc pokaždé ve světovém rekordu. Stal se tak prvním a dosud jediným sportovcem, jenž si na jedněch OH připsal sedm prvenství. Plavec s knírkem dal v Mnichově zapomenout na svůj čtyři roky starý propadák z Mexika, odkud si namísto plánovaných šesti titulů odvezl vedle dvou zlatých medailí ze štafet pouze stříbro a bronz.