Článek
Sprinterka a dálkařka Jonesová, která byla v letech 1997 až 2001 na sprinterských tratích takřka nepřemožitelná, se nařčení z dopingu dlouho bránila. Loni v říjnu se ale nečekaně postavila před novináře a se slzami v očích přiznala, že v letech 2000 a 2001 užívala směs erytropoetinu, růstového hormonu a inzulínu, kterou pro jejího trenéra Trevora Grahama vyráběla nechvalně proslulá laboratoř Balco.
Svět přišel po Johnsonovi o další legendu, Jonesová o výsledky z inkriminovaného období a zároveň o všechny olympijské a také některé medaile z mistrovství světa. Později byla za lhaní o svém dopingu a krytí bývalého partnera Tima Montgomeryho, který čelí obvinění z falšování šeků, odsouzena na šest měsíců do vězení.
První neprošel moderní pětibojař Liljenwall ze Švédska
Světový rekordman Ben Johnson, v jehož moči se po vítězném běhu na 100 metrů na OH v Soulu 1988 našly stopy stanozololu, nebyl zdaleka prvním sportovcem, který na olympiádě neprošel dopingovou zkouškou. Tento primát připadl modernímu pětibojaři Hansi-Gunnaru Liljenwallovi ze Švédska, který si na LOH v Mexiku 1968 vypomohl alkoholem. O prokazatelném stimulování sportovců se ale vědělo už dřív. V Římě 1960 zkolaboval během závodu dánský cyklista Knut Jensen, v jehož krvi byl nalezen amfetamin a nikotinyl.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) na sklonku šedesátých let ustanovil pravidlo o zákazu dopingu, které postupně přejaly mezinárodní sportovní federace. Následně vznikla lékařská komise MOV, jež vydala první seznam zakázaných preparátů.
V Mnichově 1972 se konaly rozsáhlé dopingové kontroly na stimulanty, sedativa a hormony. Mezi sportovci se konala anonymní anketa, v níž se údajně k užívání povzbuzujících látek přiznalo 85 procent olympioniků, testy ale neprošlo jen sedm z nich.
Osm z celkem 11 dopingových aktérů her v Montrealu 1976 si aplikovalo steroidy, jejichž užívání MOV zakázal o dva roky dříve. Západem bojkotované hry v Moskvě 1980 se oficiálně obešly bez dopingu, naopak v Los Angeles 1984 bylo usvědčeno 12 sportovců, přičemž hitem byl nandrolon a mezi přistiženými převládali vzpěrači. V Soulu 1988, v roce publikování Mezinárodní charty boje proti dopingu, bylo diskvalifikováno deset účastníků včetně Johnsona, aspirujícího na krále her.
Čína vyřadila z olympijského týmu 27 lidí
V Barceloně 1992 neprošlo dopingovou kontrolou pouze pět sportovců a následující LOH 1996 v Atlantě skončily nejprve s velkou pompou jako první čisté v historii, ale dodatečně byly z dopování usvědčeny dvě atletky. Dalších pět sportovců bylo ještě pozitivně testováno na bromantan, ale ten se na index dostal příliš pozdě před olympiádou.
Už před zahájením OH v Sydney 2000 byla diskvalifikována celá řada sportovců: jen sama Čína vyřadila z olympijského týmu 27 lidí. Během her došlo na jedenáctku usvědčených, rumunská gymnastka Andrea Raducanová, bulharská vzpěračka Izabela Dragněvová a německý volnostylař Alexander Leipold museli dokonce vrátit zlaté medaile.
Na olympiádě v Aténách 2004 bylo provedeno zatím největší množství kontrol, jimiž neprošlo 22 sportovců a dva koně. Svět nejvíce zaujal případ řeckých atletů a medailistů ze Sydney Kostase Kenterise a Ekaterini Thanuové, kteří se nejprve kvůli údajnému nedorozumění den před zahájením her nedostavili k dopingové zkoušce. Následné noci před disciplinárním slyšením sprinteři prý společně havarovali na motocyklu a s lehkými zraněními byli převezeni do nemocnice, kde strávili čtyři dny. Verzi o shodě náhod nikdo neuvěřil, a tak se oba raději z OH odhlásili.
