Článek
V pondělí odletíte do dějiště olympijských her, už balíte?
Sport mě naučil stihnout to během několika hodin. Udělám si seznam věcí a ty jsou pak v kufru za hodinku. Zatím ale pořád ve fofru něco zařizuji. Po skončení opavského soustředění jedu na chvíli za rodiči, pak se teprve v Brně sbalím.
Už se mezi hráčkami národního týmu hodně mluví o olympiádě?
Každá z nás vnímá olympiádu jinak. Těch pět holek, které jedou poprvé, se starají, co všechno si vzít, nač nezapomenout, a jsou plné očekávání. My aténské pamětnice se hlavně těšíme. Já obzvlášť, od svého korejského angažmá mám Asii ráda. Očekávám samé pozitivní dojmy. Zároveň mě to ale leká, protože když se někam moc těším, tak to obvykle nedopadne dobře.
Na co se těšíte nejvíc?
Na výjimečnou atmosféru her. Na všech jiných akcích s basketbalem potkávám stále stejné tváře. V olympijské vesnici však budou taky sportovci, které vídám jen v televizi, a poznávám, že jsou to bezvadní lidé. Přitom mě napadne, že když jsem tam s nimi, tak jsem už něco musela dokázat.
Co sportovní forma, máte ji?
To je hrozně těžké říct. Někdy se zdá, že máme formu jako blázen, a druhý den je to úplně jinak. Trenér pak žasne, co dokážeme vyplodit, ale to je ta ženská mentalita.
Jaké máte pro Peking největší přání?
Cíl mám vždycky a všude stejný. Odehrát turnaj tak, abychom byly spokojené. Vrátit se ctí a bez výčitek. Medaile by byla nádhera, ale realistickým pohledem je to utopie. O čtvrté, páté místo se ale můžeme poprat. Určitě budeme české lvice, které bojují o co nejlepší výsledek.
