Článek
"Když evropští fanoušci sledovali minulý týden čtvrtfinálové zápasy Ligy mistrů, bolestivě postrádali jeden klub a litovali, že některé slavné hráče nemohli vidět. Mluvím o Realu Madrid, mužstvu, které by rádi spatřili, protože má ve svém středu superhvězdy, jako jsou Zidane, Ronaldo, Figo, Carlos a Beckham. Real přišel o čtvrtfinále jen velmi těsně, když v Madridu porazil Juventus 1:0 a v odvetě v Turíně podlehl italskému týmu až v prodloužení 0:2.
Ale pokud budeme objektivní a odmítneme nářky, že los svedl proti sobě už v osmifinále mužstva, kterým by slušelo finále, pak si všimneme, že některé týmy postoupily do čtvrtfinále ne zásluhou velkých jmen, která v mužstvu mají, jako spíše díky kolektivní síle. Juventus byl kompaktnějším celkem a zvítězil v odvetě s Realem i bez těžko nahraditelného Pavla Nedvěda, který pro zranění nemohl nastoupit.
Také londýnská Chelsea předvedla v osmifinále kolektivnější výkon než slavná Barcelona. Bylo mi líto Ronaldinha, který v Londýně korunoval svůj výborný výkon artistickým gólem, ale ani nerozhodný výsledek na postup nestačil. Člověk musí ocenit, že majitel Chelsea Roman Abramovič, generální manažer Peter Kenyon a trenér Jose Mourinho neinvestovali mnoho miliónů eur, dolarů a liber do velkých jmen, ale koupili přesně ty hráče, kteří pozvedli mužstvo na vyšší úroveň.
Nejprve vyztužili obranu českým brankářem Čechem z Rennes a zadáky Carvalhem a Ferreirou z FC Porto, minulého vítěze Ligy mistrů, a proměnili ji ve skutečnou pevnost. Potom posílili ofenzívu a tah na branku ambiciózními útočníky jako Robben a Kežman z PSV Eindhoven a především Drogba z Marseille. Něco takového si může dovolit jen klub, který disponuje obrovskými finančními prostředky.
Překvapením je, že španělská Primera Division nemá ve čtvrtfinále Ligy mistrů zástupce. To však neznamená, že španělský klubový fotbal ustupuje. Nyní, když se druhá fáze Ligy mistrů hraje vyřazovacím způsobem, potřebují týmy i kousek štěstí.
Pro nás je velmi cenné, že se Bayern Mnichov po dvou neúspěšných letech zařadil mezi osm nejlepších evropských týmů. A chtěli bychom dokázat ještě víc. I my máme vyrovnané mužstvo se superhvězdami, jako je brankář Kahn, středopolař Ballack a útočník Makaay. Proměněná penalta Ballackem v poslední minutě londýnského utkání nám uchovala naději. Ale pokud jde o finanční možnosti, nemůžeme se s Chelsea ani s dalšími předními anglickými, španělskými a italskými kluby srovnávat.
Los svedl dohromady dva milánské kluby - Inter a AC. Už před zápasem jsem říkal, že AC je favoritem duelu a že je dokonce kandidátem na triumf v Lize mistrů. Obranná čtveřice Cafú, Nesta, Maldini a Kaladze je skvěle sestavená a sehraná, ve středové řadě má trenér k dispozici Seedorfa, Pirla, Gattusa, Costu či Brazilce Kaka. A v útoku se ve středu objevil uzdravený Ševčenko a gólem pečetil vítězství 2:0.
Také utkání Liverpoolu s Juventusem Turín nabídlo pěkný zážitek. Liverpool byl lepší, útočnější v prvním poločase. Hrozně rád sleduji českého útočníka Milana Baroše, protože je tak rychlý, nepředvídatelný a protože se zdá, že své góly střílí tak lehce. Liverpool vedl už 2:0, ale druhý poločas patřil hostům. Juventus nastoupil už s uzdraveným Nedvědem a v útoku měl nebezpečného Ibrahimoviče. A protože Cannavaro po hodině hry snížil, věřím v odvetě spíše Juventusu.
Trochu ve stínu soubojů evropských velkoklubů zůstává duel mezi Lyonem a PSV Eindhoven. Ale nenechme se mýlit. V Eindhovenu vytvořil trenér Hiddink vyrovnaný tým podobný národnímu mužstvu Jižní Koreje, které úspěšně vedl na MS 2002. Ostatně dva korejské reprezentanty si přivedl do Eindhovenu: Ji-Sunga a Younga.
A Lyon už také není jen hlavním městem francouzské kuchyně. Klub získal z Arsenalu Francouze Wiltorda. Jestliže někdo pokoří úřadujícího mistra bundesligy Werder Brémy 7:2, jako to udělal Lyon, pak si zaslouží respekt ostatních klubů. A i když první zápas Francouzům příliš nevyšel (1:1), není zdaleka nic rozhodnuto."
