Článek
Ale zprvu bude spíš jen přihlížet, jak za Wolverhampton závodí bratr Aleš. „V britské lize nemám místo. Týmy se musejí vejít do určitého bodového průměru, já ho mám z loňska vysoký a zatím pro mě nezbylo. Promotéři taky šetří, ale můžu s bráchou trénovat a není všemu konec,“ ví, že angažmá se může narodit ze dne na den. „A taky se to rozjede v Polsku i Švédsku,“ připomíná svá ligová působiště. Vedle toho tradičního – v Pardubicích. „A když není Anglie, možná se ukážu doma víc.“
V jiné než pardubické sestavě se bratři nepotkají. „Bylo by vše jednodušší, kdybychom jezdili spolu, ale už jsme si to v minulosti vyzkoušeli i takhle,“ říká Aleš.
I na horách oba sbírali síly na sezónu. „Fyzičku jsme dělali jinak než dřív, ale neřeknu jak,“ tvrdí Lukáš. Jen poodhalí. „Sněžnice, vrcholky hor… Furt jen jdete, třeba celý den. Trénuje se tak houževnatost,“ vrací se k zimě. I k pohodovým radovánkám, které ale oba zaplatili zraněními na lyžích či snowboardu. „Trapný pád ve Špindlu. Přesně na Vánoce, zlomený to nebylo. Jen vazy, ale bolí to více než prasklá kost,“ připomíná Aleš pochroumaný palec. „To já skončil dobře, jen mi praskla helma,“ usmívá se Lukáš.
A vzhlíží k bitvám v GP. Po tříleté pauze coby přímý aktér zažije atmosféru vrcholného seriálu, v němž se už dokázal dostat i na stupně, ale srazil ho těžký pád. „Grand Prix to je víc starostí, ale i větší motivace. Mám rád to napětí,“ těší se šestadvacetiletý Lukáš. „Ale jinak do sezóny jdeme v pohodě, bez tlaku.“
O necelé dva roky starší Aleš mu může v GP leda tak pomáhat v depu. „Nejedu, ale že bych z toho nespal, to se říci nedá,“ tvrdí, ale pokusí se o návrat mezi nejlepší. Dobře rozjeté to měl už v předminulé sezóně, ale i jeho potkal úraz hlavy. „Loňský rok byl na rozjezd, teď se uvidí,“ dodává s nadějí.
