Článek
I když není fit, doma chce za každou cenu jet. „Dělám pro to maximum. Poctivě se snažím rehabilitovat, naražené rameno neustále rozhýbávám a zlepšuje se to. Na startu chybět rozhodně nechci, i když to bude zřejmě pod injekcemi tlumícími bolest. Zrovna dvakrát je nesnáším, ale jsem ochoten i tohle podstoupit," říká jezdec týmu Cardion AB Motoracing.
"V Indy to nešlo"
Abraham ale připouští, že existuje i nějaká hranice bolesti, za kterou by už jít nemohl. „V Indy to prostě nešlo. Tam to byla taková bodavá bolest, že když jsem začal brzdit, tak mi ruka v tu chvíli přestávala fungovat," vysvětluje s vírou, že o víkendu by už měl být v lepším stavu.
„Zatím se necítím úplně příjemně a samozřejmě dám na doporučení doktorů, avšak konečné rozhodnutí, zda se na startu objevím, bude především na mně," tvrdí Abraham, jenž má necelých sto hodin na to, aby nějak přiměl tělo poslouchat. „Nerad bych se v závodě pár kol jen trápil někde vzadu a pak stejně odstoupil."
Srovnává si časový posun
Od pondělního návratu ze zámoří se navíc trochu pere i s aklimatizací. „Rozhodně nejsem čerstvý. Kdybych se teď někde mohl natáhnout, tak okamžitě spím," usměje se Abraham, jenž si musí rychle srovnat šestihodinový časový posun.
„Sice jsem si doma šel lehnout už před půlnocí, ale vůbec jsem nemohl usnout," stěžuje si. Nejdřív se jen zoufale převaloval v posteli, pak do tří do rána surfoval po internetu. „V noci u nás ale nikdo žádné zprávy neaktualizuje, takže pak ani nebylo co číst."
Vstát musel už v osm, celý den měl totiž nabitý reklamními aktivitami spojenými s Velkou cenou. „Spoustu vedlejších akcí před Brnem vždycky trošičku komplikuje situaci, ale chápu svoje povinnosti a určitě to není tak, že by mě to vyloženě zatěžovalo. Třeba za dětmi do nemocnice jdu vždycky rád. Pro mě bylo ale v úterý nejhorší se vzbudit v okamžiku, kdy jsem podle amerického času měl ten nejhlubší spánek," vysvětluje.
