Maká na farmě jako Jágr. I to mi za řidítky pomáhá, říká mladý dravec Milík před pražskou bitvou

„Aspoň semifinále," má jasno, že by premiérovou šanci startu na divokou kartu mezi elitou chtěl proměnit v umístění hodně vysoko - mezi osmi nejlepšími. A rád by pronikl třeba i do ještě užší společnosti lídrů závodu, který se v Praze pojede už poosmnácté a české maximum v něm pátou příčkou léta drží Antonín Kasper.

Když se v české metropoli konala GP v roce 1997 poprvé, byl malým capartem. To ještě jezdil jeho táta, ale do GP nikdy nenakoukl. „Sám si ho vybavuju naživo v jediném závodě ve Mšeně," připomíná nástupce v plochodrážním rodu. A také v sedláckém. „Doma jsem vždycky hodně pomáhal, traktor mě baví, jezdím s ním rád," říká úsměvem Milík mladší.

Tátovu libůstku - závody v orbě - napodobovat nehodlá, ale fyzická zátěž mu na bernardovském statku u Kutné Hory není cizí. Svaly, díky nimž krotí plochodrážní speciál, mluví za vše. „Připravuju se samozřejmě i v posilovně, ale asi i práce mi pomáhá," říká váhavě v narážce na určitou podobnost se slavným Jaromírem Jágrem a jeho dětstvím s prací na statku. Hokej shodou okolností jako většina plochodrážníků - coby vedlejší sport - také provozuje. „Hrál jsem i fotbal, jezdím i na krosové motorce, ale plochá dráha vyhrála, to bylo jasné."

Tahle sezóna pro něj přináší mimořádný posun v kariéře. Získal trvalé angažmá v britské lize. A sbírá tam body. Výtečně ale zná i pražskou dráhu, kde pojede příští sobotu. „Mám ji rád," říká, ač to u závodníků patřících k pardubickým konkurentům Pražanů jinak nebývá zvykem.

Přidělení divoké karty ho mimořádně těší, je to pro něj příjemný dárek k 21. narozeninám, které slaví ve středu. „Vždycky jsem si to chtěl s nejlepšími zkusit," tvrdí před ostrou premiérou mezi elitou. Doufá, že ho psychicky nezlomí účast v nejprestižnějším možném závodě. „Chce to nekoukat, s kým jste na startu," má recept na překonání stresu.

Když jel na Markétě loni mistrovství světa týmů, rval se udatně, jak je jeho zvykem, ale chyboval. Teď už se v britské lize v barvách Poolu vypořádal s řadou es. „I s Matejem Žagarem. A ten má tamní kratší dráhy pořádně najeté," připomíná hrdě skalp slovinského vítěze poslední GP ve finském Tampere.

Na pražský díl GP nechystá speciální přípravu: „Závody jsou nejlepší  trénink," těší ho, že má dostatek startů v kvalitních ligových soutěžích. Z nich by se někdy chtěl odpíchnout třeba i k trvalé účasti v seriálu.

Na pražskou bitvu přijede z Bernardova celá rodina. „I mamča, která jinak na závody nejezdí," připomíná. S úsměvem vzpomíná na dávnou přetahovanou rodičů. „Táta chtěl, abych jezdil, mamča ne, abych se nezranil. Pak zase nechtěla, abych seč flákal, zato táta už zase nechtěl, abych závodil," vybavuje si.

Teď už má jasno on i rodina. Ve čtrnácti vyhrála plochá dráha. A již je jeho živobytím, i když je ještě juniorem. „Ale už posledním rokem, o to víc chci uspět i v juniorském šampionátu, který vrcholí na podzim v Pardubicích," dodává.