Vrchař Vojáček si letos v evropském šampionátu připsal tři vítězství. Zcela spokojený ale není

„Ve Španělsku a Portugalsku se jelo o poloviční počet bodů. Nenaplnil se potřebný počet jezdců. To se na začátku sezóny stává. Kdybych získal plný počet bodů, tak vedu i celkově, ale ani v automobilovém sportu kdyby neplatí,“ posteskl si český vrchař.

Tradičním místem, kde se chtějí Vojáčkové předvést, tedy i otec, mnohanásobný mistr republiky a držitel několika Zlatých volantů Petr, je tradiční závod Ecce Homo ve Šternberku.

„Všechno začalo potížemi, které nám už tradičně dělal rakouský technický komisař. Kvůli tomu, že jsme o minutu déle přezouvali kola, nás nepustil na první trénink. Trať sice znám, ale vždycky je třeba si ji projet, pokaždé je na ní něco nového. V závodě mi pak praskala hadice od turba. Smůla. Nakonec z toho bylo sice čtvrté místo, ale doma... To zamrzí,“ přiznal.

Chuť si spravil poslední červnový víkend na italském kopci u Ascoli. Porazil nejen kompletní italskou špičku, ale i ostatní konkurenty v boji o Pohár FIA i titul mistra Evropy nejen s vozy skupiny A, ale i speciály kategorie WRC. Největším soupeřem mu byl Jaromír Malý. Ten ho v první jízdě sice nechal za sebou o 0,17 sekundy, ale ve druhé „dostal“ dvě sekundy. „V první jízdě jsem měl technické problémy s jednou svíčkou. Motor prskal. Ve druhé jízdě jsem se maximálně soustředil na dobrý start a vyšlo to. Tohle vítězství řadím k těm nejcennějším v kariéře,“ přiznal Lukáš Vojáček.

O následujícím víkendu ho čeká jeden z nejprestižnějších závodů seriálu mistrovství Evropy, slavný Trento-Bondone. Trať měří osmnáct kilometrů a jen „vracáků“, tedy zatáček, které auto otočí o 180 stupňů, je dvaapadesát. „Na startu bude na 250 jezdců, takže se jede jen jedna jízda. Specifikou tohoto závodu je i rozdíl v teplotě na startu a v cíli. Bývá až dvacet stupňů. Loni mě tam připravil o dobrý výsledek defekt, po němž jsem odstupoval z druhého místa, body mi pak chyběly v celkovém hodnocení. Letos mám i proto obrovskou motivaci,“ pravil odhodlaně.

Kromě Trenta se jedou do konce sezóny ještě závody ve Švýcarsku, Francii, slovenské Dobšiné a Chorvatsku. V průběhu sezóny všichni závodníci vylepšují svá auta. Vojáček není jiný...

„Jezdím s autem, kterému pomalu dobíhá homologace. Až skončí, nebude moc závodit. Vylepšit něco na Mitsubishi Lancer EVO VIII je opravdu obtížné. Auto výborně postavil a motor připravil Ivan Matoušek starší. Ivan Matoušek mladší pak naladil podvozek a diferenciál. Když chcete zrychlit, je to o detailech, drobnostech, které ale hrají v konečném důsledku velkou roli, protože jsou za nimi ukryty setiny sekundy, ty pak dávají desetiny,“ prozradil svou cestu k úspěchům.

Lukáš Vojáček je dědicem závodnického volantu po svém otci Petrovi. Ten už se sveze jen občas. „Mám vzácný závodní vůz, Alfu Romeo 156, která jezdila úspěšně v okruhovém světovém šampionátu WTCC. Letos jsem se chtěl poprvé svézt ve Šternberku. Kvůli technické závadě jsem skončil někde v půlce kopce. Rád bych to zkusil zase v Dobšiné,“ vyprávěl Petr Vojáček o svém závodění.

V dílně má i plnokrevný Nissan 350 GT, auto, které nemá v Česku soupeře. „Nemám čas, takže ho půjčuji. Je opravdu vyhrávací,“ pravil s úsměvem. Věnuje se totiž spíš manažerské práci, sháněním peněz pro závodění syna, a také rodinnému pokladu.

„Náš zámeček Brandlín, nedaleko Červené Lhoty, zahájil další sezónu. Teď je díky novému dálničnímu úseku na jihu Čech lépe dostupný. Znovu jsme ho vylepšili, máme nové hřiště pro děti, chystáme kulturní programy, otevření parku a vylepšené expozice. Je kolem toho spousta běhání, ale vzrůstající zájem o nás, mi dává chuť. A to jsme otevřeli ještě nový servis v pražské Tróji a děláme společné akce s naším největším partnerem Auto Kelly. Když se mi podaří posadit za volant závodního auta, je to balzám,“ rozloučil se Petr Vojáček.