Článek
Český motocyklista a dobrodruh Josef Macháček byl v cíli navýsost spokojený. Aby ne, kdy zvládl všechny nástrahy náročné tratě a po vítězstvích na africkém Dakaru v letech 2000, 2001, 2003 a 2007 vyhrál i tentokrát v Jižní Americe.
Jen Austrálie by ho nalákala
"Opravdu mohu skončit. Leda snad, že by se Dakar přesunul v budoucnu ještě na jiný kontinent. Třeba do Austrálii,“ liboval si dvaapadesátiletý Macháček, jehož netěšil jen pátý triumf mezi čtyřkolkami.
„Byl to totiž první Dakar v absolutně neznámém prostředí. Pohybovali jsme se ve výšce 4770 metrů, což se mi se čtyřkolkou nikdy nepovedlo. Tratě byly každý den jiné a málokdy se opakovaly. A navíc kategorie čtyřkolek byla maximálně obsazená a já mě konkurenci v argentinském jezdci, jenž znal prostředí.“
I pořadatelé se učili
Jihoamerická rallye byla enormně náročná, na což doplatila řada favoritů, kteří se do cíle nedostali. Podle Macháčka se Dakar opět posunul dál, neboť už nejde jen o překonání sama sebe a terénu.
"Kdo chce být vpředu, musí být i rychlý. A při tom se občas udělají chyby. “Zvláště, když i pořadatelé se při premiérové startu v Jižní Americe učili. "Bylo to pro ně nové stejně jako pro závodníky. Nepočítali třeba s tím, že tady může pršet a vyschlé koryto řeky bude najednou plné. Místní si pět dní počkají, než se dostanou na druhou stranu, ale tady to nešlo."
Informace bylo třeba dešifrovat
Závodníci se podle Macháčkových slov rychle učili "dešifrovat" sdělení organizátorů na pravidelných večerních brífincích. "Když nám například řekli, že příští etapa bude nadneseně lehká, tak byla vražedná. Když řekli, že to příště bude hrozné, tak se jelo po cestách a bylo to spíše nebezpečné díky rychlostem."
Právě při vyšších rychlostech nejčastěji docházelo k nebezpečným pádům, na což doplatil například i Macháčkův kolega v týmu KM Racing Dušan Randýsek.
Argentina, to je civilizace
Macháček vychvaloval i podmínky, které jim pořadatelé připravili. "Argentina je civilizovaná země, takže jsme zažili luxus hygienických podmínek. Chemické záchody, sprchové boxy, nejedlo se na zemi jako v Africe," pochvaloval si.
Díky velkému počtu fanoušků, kteří rallye každodenně sledovali, se všichni cítili i lépe psychicky. "Odpadl strach z obrovského prostoru, kdy je člověk sám. Tady byla spousta bláznů, kteří jeli třeba 200 kilometrů, aby viděli dunu. Pořád někoho vidíte a tak máte pocit, že jedete na brněnském autodromu," řekl Macháček.
