Článek
Triumf byl od začátku sezóny vaším hlavním úkolem. Ulevilo se vám, když jste cíl vedení týmu naplnil?
Spíš než úlevou bych pocity nazval jako nadšení. Pro nás byla účast v Asijskopacifickém šampionátu obrovská zkušenost. Všechny soutěže byly absolutně nové, navíc se jelo na šotolině. Vycházeli jsme ze zkušeností, které jsme posbírali při několika šotolinových závodech při Intercontinental rallye challenge a v mistrovství Evropy.
Jako první v historii jste dokázal ovládnout dva kontinentální šampionáty v sezónách za sebou. Považujete si takové bilance?
Ano. Na začátku sezóny jsme vážně byli hodně napjatí. Když jsem viděl profily závodů a jak jsou těžké, na některé jsem si nevěřil a předpokládal, že nemáme šanci. Ale pokaždé jsme udělali pro úspěch maximum.
Byla cesta k titulu nakonec snadnější, než jste očekával?
Upřímně říkám, že mým největším soupeřem byl týmový kolega Gaurav Gill z Indie, jenž šampionát ovládl loni. Je hodně rychlý, vážně hodně. Ale dělá dost chyb, což se mu přihodilo i letos. A v konečném důsledku i vymstilo, protože se svým způsobem porazil sám. Ale jde o důkaz, že jsme ho znervózněli a měli jsme dostatečnou rychlost, což zřejmě nečekal. Gill absolvoval šampionát už popáté, měl zkušenosti. Byl jsem spokojený, že jsme ho dokázali porážet.
Závodil jste v mistrovství světa, máte titul mistra Evropy. Jak vyznívá srovnání soutěží v těchto šampionátech s mistrovstvím APRC?
Rozhodně se na všech soutěžích seriálu nezávodí pomaleji než v Evropě, byť konkurence není tak velká. Jsem moc vděčný za šanci, kterou jsem od týmu dostal. Na šotolinových tratích jsme se určitě něco naučili a doufám, že příležitost všechno zúročit dostaneme i v další sezóně v barvách továrního týmu.
V průběhu sezóny jste opakovaně zdůrazňoval úlohu navigátora Pavla Dreslera. Jak velkou zásluhu měl na celkovém prvenství?
Obrovskou. Už jenom orientace je problematická. Jede se v asijských zemích, kde je značení v místním jazyce. A třeba v Malajsii byly mraky malých odboček. Vážně hodně náročné. Bez Pavla bych v lesích v Asii a oblasti Pacifiku zabloudil.
Pobyt v Japonsku jste si o pár dnů prodloužil. Oslavili jste se spolujezdcem titul?
Pavel musel hned letět zpátky do Česka, protože měl povinnosti na vysoké škole, kde přednáší. Já zůstal s přítelkyní Evou, která mě na soutěži doprovázela. Vyrazili jsme se podívat na sopku Fudži, ale měli jsme smůlu, protože bylo špatné počasí a vršek hory byl v mracích.
Takže oslavou titulu byl výšlap na nejvyšší horu Japonska?
Posledních šest set metrů je od září zavřených, takže jsme byli jen něco málo přes tři tisíce metrů nad mořem vysoko. A musím přiznat, že jsme využili auta. Následně jsme pak vyrazili společně s Gillem a jeho ženou na večeři.
Váš největší protivník a poražený soupeř s vámi šel na oslavu titulu?
Ano. Neměli jsme spolu v sezóně žádné problémy. Vyrazili jsme do restaurace na mořské potvory a hovězí steak Kobe, což je podle odborníků jeden z největších kulinářských zážitků. Musím říct, že to byl krásný večer.
