Článek
Naštěstí mu soupeř z Japonska dal vodu a od chilské posádky dostal i najíst. „Potmě jsem pak v hlubokém měkkém písku tlačil motorku až do tří do rána, mobil byl už dávno vybitý." Nakonec vyčerpáním padl a noc strávil v poušti zabalený do termofólie. Až po rozednění Gottvalda dopravili vrtulníkem do bivaku.
Nefungující technika nakonec byla daleko větší překážkou než nepředstavitelné horko. „Začala mi prokluzovat spojka, tak jsem s plynem musel velmi pomalu, aby neshořela." Snažil se co nejvíce vyhýbat hlubokému písku, jenže při složitém kličkování mezi dunami nabíral kilometry navíc.
„V jednom místě signál mobilu naskočil, tak se mi přes kolegu Pedra podařilo sehnat mechanika. Čekal jsem na něj dvě hodiny ve strašném horku. Nakonec dorazil a spojku spravil, jenže po deseti kilometrech se problém vrátil. To už začalo zapadat slunce a já si pomyslel, že jsem v pr...," říká Gottvald.
Za hodinu o sto metrů...
Po tmě se totiž nedá spoléhat na navigaci a závodníci se musí držet vyjetých stop. „Jenže to zase nepřipadalo v úvahu pro mě. Stopa byla rozhrabaná a já v ní s tou svou spojkou jet nemohl," říká český motocyklista, jenž doufal, že když se nějak dostane do cíle, motorku tam ještě opraví a bude moci v rallye pokračovat.
Kolem ale byly až padesátimetrové písečné srázy. „Kdybych v některém skončil, ven bych se nikdy nedostal," popisuje. Douhé úseky tedy vždy nejprve prošel sám a poté se vrátil pro motorku. „Za hodinu jsem se dostal o sto metrů. Po několika hodinách, když motorka znovu upadla, padl jsem vedle ní a vyčerpáním jsem okamžitě usnul."
Ráno ho vzbudil zvuk vrtulníku a pomocný personál organizátorů s vysílačkou, kteří ho podle navigace našli a přijeli odvézt. „Protestoval jsem, že etapu dojedu. To je nezajímalo. Byli nekompromisní. Pokud okamžitě nenasednu na motorku a etapu nedokončím, musím nastoupit do vrtulníku. To samozřejmě nešlo, takže jsem musel s nimi a tím pro mě Dakar skončil," líčí Zdeněk Gottvald.
