Plekanec: Hlava mi říkala, že to není správné, ale trenéři chtěli, abych v Praze hrál

„Zklamání, no. Udělali jsme chyby a dostali jsme góly. Přitom šancí jsme tam měli dost, abychom to sehráli vyrovnaněji," soukal ze sebe po duelu o bronz dvaatřicetiletý centr, jehož spolupráce s Jaromírem Jágrem o víkendu nefungovala nikterak zázračně. „V sobotu proti Kanadě jsme tam ale měli pár dobrých střídání," oponoval Plekanec.

I za stavu 0:3 s Američany popoháněli diváci v O2 areně český výběr na zteč aspoň k jednomu gólu. Marně. „Fanoušci byli fantastičtí, povzbuzovali nás až do konce a toho si moc ceníme. Šli jsme do toho, ale nedali jsme ten gól," povzdechl si montrealský útočník.

Původně se zdálo, že jeho příjezd na šampionát po vyřazení z play off NHL padl, ale nakonec přece jen došlo k trochu zběsilému přesunu z Kanady do Česka. Nelituje přece jen, že se nechal přemluvit? „Těžko říct, to se neodmítá, když tě trenéři chtějí, abys přijel. Když to řeknu blbě, hlava mi říkala, že to není správné, ale já jsem chtěl hrát za nároďák zápasy. Chtěli mě, přijel jsem. Trenéři si byli jistí, ale asi to dobré rozhodnutí nebylo, nevím... Národní dres se ale přece neodmítá," přemítal Plekanec.

Fyzicky se přitom cítil nad očekávání dobře. „Byl jsem docela překvapený a v neděli to bylo ještě lepší, než v sobotu. Nebyl to sice úplně ideál, ale nějaký problém tam taky nebyl."

Euforie se však po dvou zápasech se zámořskými soupeři proměnila v prázdnotu. Medaile se na krku houpaly Američanům. „Všichni byli nabuzení, bohužel to nevyšlo," ulevil si Plekanec, který hned zase zamíří do Montrealu za rodinou. „Letenku mám na úterý."