Článek
Před třemi lety jste na Zlaté tretře absolvoval svůj první evropský mítink. Co vám z Ostravy zůstalo za vzpomínky?
Jako první se mi vybaví počasí. Vím, že tehdy byla dost velká zima a mokro. Ale pozitivní na tom bylo, že mě mítink připravil na mistrovství světa v Helsinkách, protože tam pak bylo také pěkně chladno a vlhko. (úsměv)
Letos se do Ostravy vracíte, příští čtvrtek vás čeká první závodní třístovka vaší kariéry. Už jste ukázal, jak rychlý dokážete být na čtvrtce i na dvoustovce, ale co se dá od vás čekat na této méně obvyklé distanci?
Určitě od sebe čekám, že poběžím rychle, ale vím, že to bude trochu odlišné. Také jsem se ptal Michaela (Michael Johnson – světový rekordman na 200 i 400 m a Warinerův manažer), jak správně třístovku běžet.
Co vám poradil?
Říkal, že mám běžet úplně stejně, jako by to byla dvoustovka, a pak vydržet do cíle. Doufám, že by z toho mohl být čas těsně nad 31 sekund.
Nejrychlejší čas historie, Johnsonův, je ještě lepší – 30,85. Je podle vás snáze pokořitelný tento výkon nebo jeho světový rekord na čtvrtce 43,18?
Pro mě bude určitě jednodušší útočit na ten rekord na čtvrtce. Přeci jen 30,85 je opravdu famózní výkon. Ale nikdy nevíte, co se stane...
O tom, že byste právě vy mohl sebrat Johnsonovi rekord na čtvrtce, už se mluví několik let. Cítíte, že teď jste nejblíže tomu, abyste jeho výkon překonal?
Ano, letos jsem na tom opravdu nejlépe, co jsem kdy byl. Přeci jen se pořád učím a proti loňsku mám teď víc zkušeností.
Nebude Johnson trochu naštvaný, když ho připravíte o rekord?
Naopak. Jsem si jistý, že bude rád a bude na mě pyšný, když rekord zaběhnu. On sám říká, že ví, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. A také ví, že pro mě je to jeden z největších cílů kariéry.
Díváte se občas na Johnsonův rekordní běh ze Sevilly na videu?
Dříve ano, teď už ne. Snažím se mít svůj styl. Dříve jsem se ho snažil napodobovat, ale pak jsem zjistil, že jsme dva odlišné typy běžců. Ale o rekordu jsme samozřejmě několikrát mluvili. Teď je ale prioritou se připravit na americkou kvalifikaci pro Peking a samotnou olympiádu.
Johnsonovi se v Atlantě před dvanácti lety povedl nezapomenutelný vítězný double na 200 i 400 metrů. Sníte o něčem podobném?
Ano, už odmala. Ale uvědomuju si, kolik práce dá jenom vybojovat si šanci, abych mohl běžet o ty zlaté medaile.
Právě. Řada špičkových amerických atletů ztratila naději na úspěch už na národním šampionátu... Nemáte i vy z olympijské kvalifikace trochu obavy?
To ne, nebudu nervózní. Těším se, vážně. Vždyť to bude poprvé od roku 2005, kdy na domácím mistrovství čtvrtku poběžím. (V roce 2007 měl v Ósace jako obhájce titulu mistra světa start jistý – pozn. red.)
Koho se budete bát nejvíc v Pekingu? LaShawna Merritta, jenž vám v Berlíně nečekaně připravil první porážku od září roku 2005?
Nechtěl bych nikoho jmenovat. Všichni soupeři budou mí rivalové a nemůžu si dovolit nikoho přehlížet. Vždyť na olympiádě dá každý celé srdce do toho, aby uspěl.
Mimochodem, na čtvrtce by se podle rozhodnutí arbitráže mohl v Pekingu představit i Oscar Pistorius, jihoafrický běžec s protézami. Je to podle vás správné rozhodnutí?
Nemám problém s tím, aby běžel na olympiádě. Naopak, je skvělé vidět, jak bojuje za něco, co si vysnil a nevzdává se.
Proti svým soupeřům už máte jedno olympijské zlato doma. Je to výhoda?
Spíš si myslím, že je trochu obtížnější titul obhájit než vyhrát poprvé, protože všichni ostatní se soustředí na to, aby porazili právě mě, úřadujícího vítěze.
Co od samotné olympiády čekáte? Spousta atletů má obavy třeba ze znečištěného vzduchu…
Čekám od her v Pekingu skvělé věci. Slyšel jsem, že to bude nejlepší olympiáda za poslední léta, tak se těším na velké zážitky. A to znečištění? Nemyslím, že bych s tím měl mít problém jen já. Poběžíme všichni ve stejný čas, bude na každém, jak se s tím srovná.
Před olympijskou sezónou jste změnil trenéra. Proč? Změnil se nějak váš trénink?
Cítil jsem, že je ideální čas pro změnu, ty důvody zůstanou mezi mnou a trenérem Hartem. Ale trénink se rozhodně moc nezměnil. Můj nový kouč Ford pracoval pod Hartem osm let, takže jeho systém tréninku zná dokonale.
Svoji vizáž ale neměníte, stále běháte se slunečními brýlemi. Jde jen o image?
To ne. Sluneční brýle nosím proto, abych se mohl soustředit na to, co potřebuju. Když je mám na sobě, koncentruji se jen na to, co je přede mnou, a ne na to, co se děje kolem.
