Článek
Jste před kladenským desetibojem víc organizátorem, trenérem, nebo závodníkem?
Snažím se to dělit tak na třetiny.
Jaká tedy byla závodnická příprava?
Příprava byla, nebyla. Věnoval jsem tomu určitě méně času a energie než v minulosti, právě proto, že jsem ten čas a energii věnoval svým svěřencům. Ale aspoň to bylo méně bolavé. Splnil jsem si úkol vydržet zdravý. Teď si chci hezky zazávodit pro radost. Technických disciplín se nebojím, horší to může být s fyzičkou. Třeba čtvrtka, to bude oříšek...
Může to být také poslední desetiboj vaší kariéry?
To může. Platí, že když mě některý z mých svěřenců porazí, skončím.
A mají na to?
Uvidíme, já jim rozhodně nedám nic zadarmo.
Nebojíte se, že budete muset závodit ještě pět let?
To se snad nestane, moje výkonnost už půjde rychle dolů. Ale radši bych prohrál a měl 8000 bodů, než abychom soupeřili někde na 7000.
Překážkář Stanislav Sajdok, kterého trénujete, absolvuje svůj druhý desetiboj kariéry. Co se od něj dá čekat?
Proti hale mu přibudou tři disciplíny, jednu má silnou, dvě vrhačské tak napůl. Pro něj bude zase oříškem disk. Ale při jeho připravenosti klidně může na 8000 bodů zaútočit.
To je limit pro olympiádu. Upínáte se k němu i vy?
Ne, s takovým výkonem netoužím do Pekingu jet. Jel bych, jen kdybych udělal aspoň 8200 bodů. Na olympiádách se mi nikdy moc nedařilo, navíc když čtu, jaké bude v Pekingu prostředí... Už v Ósace mi bylo strašně, to nejsou podmínky pro mě. Nechci na stadiónu umřít, radši bych to přenechal mladším a jel do Pekingu jako trenér a televizní komentátor.
Pokud byste si svůj interní limit nesplnil v Kladně, absolvujete další pokus?
Záleží, jak ten závod přežiju. Ale za deset dní bude Evropský pohár, tak bych rád pomohl družstvu zpět do extraligy. Ale je tam spousta ale...
