Článek
„Je jich tu 250 na tréninkovém kempu, předtím měli turnaj v Praze. Teď jsem se o tom bavila s jedním Švédem,“ je informována atletka, kterou čeká za dva týdny obhajoba světového titulu.
Nymburk je její jistotou, tady se rodila forma, kterou zužitkovala před dvěma lety na mistrovství světa v Ósace i na olympiádě v Pekingu. „Snažíme se, aby to bylo podobné. Proč měnit systém, když funguje.“
Další velkou výhodou nymburské přípravy je skutečnost, že na stejném místě trénuje se svými svěřenci i Jan Železný. A Špotáková se jeho přítomnosti snaží maximálně využít. „Máme spolu dva tréninky. Jeden jsme už absolvovali, další přijde v pátek. Když je tam on, tak se snažím jako na závodech, tréninky s ním mi dají nejvíc,“ zaníceně vykládá Špotáková.
Jindy během soustředění oštěp do ruky nebere, šetří loket i achilovky. „Bolí každý rok něco, hlavně, že se s tím dá trénovat,“ smířeně mávne rukou. Přesto je opatrná. „Třeba tenis si musím odříct, ten nedělá achilovkám dobře.“ Raději vyráží do okolí areálu. „Jezdíme se koupat na ,Pískáče‘, tam je krásně. Nebo na projížďky na bruslích. To je sice i takový trénink, i když volnější,“ popisuje svůj program svěřenkyně Rudolfa Černého.
Naposledy házela 28. 7. v Monaku, dosavadní průběh sezóny jí dodává sebevědomí. I když je ve světových tabulkách druhá za Němkou Obergföllovou. „Někde jsem četla, že nejsem tak přesvědčivá. Ale když vezmu průměr výkonů ze svých závodů, je o dost vyšší než loni. Z toho se dá hodit daleko,“ ujišťuje. „Sice mě holky občas přehodily, ale já jsem nejvyrovnanější. Dařilo se mi po dovolené na Slapech i po brutálním soustředění,“ libuje si.
Trápení soupeřek
To její největší soupeřky v posledních týdnech žádné velehody nepředvádějí, zejména Christina Obergföllová se trápí. Naposledy v Bochumi jen těsně přehodila 60 metrů a stěžovala si na zdravotní trable. „Má prý něco s kyčlí i se zády. V Rethymnu byl tvrdý tartan, mně to odnesly achilovky, jí kyčel,“ vrací se Špotáková k mítinku na Krétě.
Její pekingská sokyně Maria Abakumovová zase prohrála i na ruském šampionátu. „U ní člověk nikdy neví, může zase překvapit. Loni závodila naposledy na přelomu června a července, pak byla jen v Rusku. Teď ji taky měsíc na mezinárodní scéně nikdo neviděl,“ krčí rameny.
Nejlepší formu ze soupeřek tak má nyní veteránka Steffi Neriusová. „Umí házet kolem 65 metrů, ale nezdá se mi, že by jí to mohlo ulítnout na 68,“ říká na adresu 37leté Němky, která se letos loučí. „Slíbila jsem jí, že v září dorazím na její rozlučkový závod.“
