Článek
Jste tedy ráda, že jste se do vícebojařského dobrodružství na konci sezóny pustila?
To jsem a mám radost, že jsem i naplnila svůj cíl v podobě osobního rekordu. Většina olympijských medailistů z Londýna už teď odpočívá, natož aby absolvovali takovou výzvu. I pole specialistek bylo dost prořídlé, tak jsem ráda, že jsem to zvládla ve zdraví…
Na rozdíl od stříbrné z Londýna Schwarzkopfové, která si zřejmě přetrhla achillovku.
Běžela ve druhém běhu překážek, tak jsem to viděla. I když zrovna ona byla nejméně sympatická. Před startem mi přestavěla bloky a řekla "Táhni,", i když šla až v dalším běhu. Mně to bylo jedno, já tam byla páté kolo u vozu, ale chovala se z těch vícebojařek nejhůř. Jinak všechny obdivovaly, že se účastním a byla jsem pro ně hrdinka.
Potvrzujete tedy, že vícebojaři drží při sobě víc než specialisté na jednotlivé disciplíny?
Určitě, je to úplně jiný sport než třeba v Diamantové lize. Ale já Talence znala z roku 2004 (závodila zde netradičně v desetiboji – pozn. red.), je tam skvělá atmosféra, teď mi fandili o to víc, že víceboj nedělám. I když asi málokdo tušil, že jsem šla všechno z voleje, bez tréninku. Dala jsem si osobák a to mě oštěp zrovna nezachránil.
Ale vytáhla jste ostatní. Oštěp se třemi závodnicemi za 55 metrů měl skvělou úroveň…
To měl. Kromě mě…
Čím to? Od oštěpu jste si slibovala víc než 60,90 metru.
Nevím, prostě jsem hloupá, neumím házet oštěpem… Asi jsem si moc věřila. Jak jsem měla tak dobrou sezónu, myslela jsem si, že půjde všechno samo. Byl to takový oštěpařský kolaps.
Před závodem jste své bodové propočty tajila, na kolik jste si tedy věřila?
Osobák jsem chtěla. A kdybych hodila pořádně oštěpem, měla bych i 6000, to by bylo hezké.
I tak jste druhá v letošních českých tabulkách.
Znamená, že oštěp není jen o posilovně. Chtěla jsem ukázat, že atleti by měli být všestranní.
Plánujete si sedmiboj ještě někdy zopakovat?
Nevím, nejspíš až budu veteránka po pětatřicítce… V nejbližší době asi ne.
