Článek
Kladivář Lukáš Melich během finále mistrovství světa v Moskvě
Kladivář Lukáš Melich během finále mistrovství světa v Moskvě
Před finále jste o medaili v žádném případě nechtěl mluvit, teď už můžeme?
(úsměv) Už můžeme, když ji mám.
Jaká k ní vedla cesta?
Nebylo to nic jednoduchého. Zkomplikoval jsem si to katastrofálním prvním pokusem, pak jsem se druhým za 77 metrů dostal do osmičky a bojoval dál. Třetí se zaplaťpánbůh povedl, pak už mi docházela šťáva.
Jak vám bylo po tom prvním pokusu, který doletěl jen za 70 metrů?
Nebylo mi do smíchu, ale musíte jít pořád stejně, nic se neděje. Člověk zkazí první hod, ale má ještě minimálně další dva. Musíte to hodit za hlavu a koukat se dopředu.
Váš trenér Král přitom říkal, že první pokus bude důležitý, může soupeře zastrašit.
To bylo vidět na Fajdekovi, Pars z toho byl vyjukanej a nebyl mu schopen odpovědět. Fajdek si tím prvním pokusem de facto zajistil titul. Nejen proto, že to bylo nejdál, ale tím, že překvapil ostatní. Já jsem první hod bohužel pokazil, ale dobře to dopadlo.
Když jste měl po posledním hodu Kozmuse medaili jistou, ani jste se moc neradoval.
Já na Kozmusův pokus nekoukal, pak se mi na chvilinku ulevilo, ale já ještě chtěl zaútočit na Parse. Ale člověka potěší, když hází s pocitem, že medaile je jistá. Pro mě je první velká, jsem za ni hrozně rád, protože je za ní kus práce.
Přišla po osmnácti letech kariéry.
Je to doba, ale někdo se nedočká vůbec. Zaplaťpánbůh, že já se dočkal.
Dá se říct, že v tomhle je atletika spravedlivá?
Myslím, že každý, když jde za svým cílem, tu šanci dřív nebo později dostane. Záleží, jak se s tím v ten okamžik popere. Já měl nabito dobře, šance byla a proměnil jsem ji. Je to kousek, Kozmusovi stačilo v posledním hodu nepřešlápnout a stál jsem o stupínek níž.
Medaili si spíš vystavíte nebo někam schováte?
Myslím, že ji vystavovat nebudu. Půjde do krabičky a někde ji dobře uložím.
Zvedne vám medaile sebevědomí do dalších závodů?
Myslím, že v tomhle nic nezmění. Mně se daří celou sezónu končit na stupních vítězů, budu k tomu přistupovat pořád stejně.
Jak dlouho plánujete závodit?
Měl bych vydržet do olympiády, což teď snad nebude problém, i když se to odvíjí od zdraví. Ale kdyby to šlo takhle, Rio je reálné. Co bude dál, nemá cenu přemýšlet.
Teď přijde oslava?
Dneska přiletěli koulaři, tak uvidíme.
Počkejte, ti ještě budou závodit.
Ale jejich trenér ne. (smích)
Váš trenér o vás říká, že jste velmi samostatný a zvládnete upéct i buchtu. Neupečete si na oslavu třeba dort?
Trenér toho napovídá. Když si to myslí, ať ho upeče sám. (znovu se směje)
