Špotákové skvělý návrat! Od kojení si odskočila k závodu a hodila za 62 metrů

Jen 113 dnů po porodu se dvojnásobná olympijská vítězka objevila na útulném stadiónu v Domažlicích s oštěpem v ruce. Neděsilo ji, že si pro návrat vybrala zrovna pátek třináctého. „Pro mě je třináctka šťastné číslo," usmívala se.

Jejím snem bylo pokořit při návratu 60 metrů, což bohatě svedla hned prvním pokusem, který měřil 62,33 m. Pro srovnání, na letošním mistrovství světa by s ním brala sedmé místo.

„Jsem maximálně spokojená, takový výkon jsem nečekala," zářila Špotáková. Na mítink Hvězdné házení dorazila i s Jankem, kočárek během závodu hlídal partner oštěpařky Lukáš Novotný. „Před závodem jsem nakojila, mohla se rozcvičit a ukočírovat tu nervozitu, která byla velká," přiznávala a už zase spěchala za rodinou. „Janek už má zase určitě prázdný žaludek," tušila.

Její atletický comeback vzbudil v Domažlicích velký ohlas. Na stadiónu Střelnice diváci obsypali zatáčku, odkud se oštěpařky rozbíhaly. Špotáková oblékla dres, s nímž naposledy házela před rokem na finále Diamantové ligy v Bruselu. „Od té doby snad není ani vypraný," usmívala se. Když se na svůj první pokus po téměř roce od vícebojů v Talence rozběhla, stadión zcela ztichl.

Jakmile se oštěp zapíchl daleko za hranici 55 metrů, ozval se velký aplaus a i Špotáková se nelíčeně radovala. „To byl krásně trefený pokus. Viděla jsem oštěp jen jako letící tečku, tak to má být. Na to, že jsem házela z fleku, to bylo nádherné," rozplývala se 32letá svěřenkyně Jana Železného, který ji ale v Domažlicích nedoprovázel.

Do pokusu se přitom rozhodně neopřela naplno, nabíhala k němu pomaleji. „Byl tak ze 70procentní rychlosti, abych si něco neudělala. Snažím se poslouchat tělo a to by mě do vyšší ani nepustilo," věděla.

Další hody byly už kratší a po čtvrtém pokusu Špotáková divákům zamávala. „Tělo na víc hodů nemá, pak už by hrozilo zranění. Navíc jak ze mě spadla nervozita, ty hody tak dobré nebyly, asi ji potřebuju," přemítala.

Své překvapivé rozhodnutí vrátit se už tuto sezónu si nemohla vynachválit. „Byla jsem nervózní teď, když jsem házela po roce. A když si představím, jaké by to bylo příští léto... Jsem moc ráda, že jsem tuhle sezónu absolvovala. Sice jedním pokusem, ale znova jsem si to připomněla a příští rok to pro mě nebude takové nóvum," vyprávěla Špotáková.

Tuší, že o víkendu bude rozbolavělá. „Naštěstí jsem se do ramene ani lokte nebouchla, ale bolet bude celé tělo. Ono už bolí od toho úterního fotbálku," připomněla tradiční exhibiční zápas atletů pražské Dukly.

Hodit se příští rok může i zkušenost, jak zvládnout závody se synem v kočárku. I když Špotáková chce Janka vozit po světě co nejméně. „Na přípravu ho vzít musím, nejsem typ, který by dítě odložil a věnoval se atletice. Skloubit to jde, jen musím vymyslet časový harmonogram," přiznává. „Ale až nebudu kojit, nechci ho tahat po závodech. Člověk někam přiletí, odzávodí, letí zpátky... To pro dítě není dobré," ví oštěpařka.