Článek
Jak se tedy trénovalo o samotě?
Počasí nebylo úplně skvělé, ale co se týče celkového dojmu, ten mám velmi dobrý. Opravdu se projevilo, že když si řídíte čas podle sebe, je to něco úplně jiného. Jsem hodně spokojená, kolik jsem natrénovala. Chřipku jsem měla týden předtím, na soustředění už jsem mohla trénovat naplno.
S kým jste na soustředění byla? Se synem Jankem i přítelem Lukášem?
S oběma. Lukáš byl celý podzim na stavbě, byl rád, že si Janečka mohl dostatečně užít. Bylo to takové idylické.
Ani trochu vám během soustředění skupina či trenér nechyběli? Svěřenci Jana Železného se připravovali na stejném místě.
Někdy by samozřejmě člověk radši běhal s někým, ale já jsem takový dříč sám o sobě, nevadilo mi to. Hlavně jsem si uvědomila, že jsem na stadiónu v takovém čase, kdy tam skoro nikdo není. Skupina mě jednou přišla navštívit, měli jsme takový příjemný večírek. Ale jak člověk nemá s kým kecat, hned začne trénovat a je to efektivnější. Trénink, co udělám za hodinu, by ve skupině trval déle. Samozřejmě mi hecování chybí, ale v tomhle období zase není třeba se tolik hecovat.
Berete to tak, že zkusit se má i v atletické přípravě všechno?
Rozhodně jsem si říkala, že asi stejně nebudu mít moc příležitostí. Budu dělat atletiku tak dva roky, je dobré, že si tohle vyzkouším. Myslím, že to tak bral i Honza, sám sebe trénoval daleko dřív. Ví, že mi to hodně dá, člověk se pozná a hodně mi to přinese.
Co jste tedy už o sobě stihla poznat?
Pokaždé něco, ale spíš mi přijde, že poznávám, jak to jde zvládat. Člověk má obavy, protože když příští rok nastoupím k závodům, budu se moct zodpovídat jen sama sobě. Bude to adrenalinovější než dřív. Ale přijde mi, že to zvládám. Musím si tvořit plán, ale přišla jsem na to, že jsem schopná o tréninku přemýšlet. Chodila jsem na FTVS, nějaké základy mám.
S organizačními záležitostmi vám pomohou na Dukle?
Určitě mi pomůžou se soustředěními a věcmi okolo. To člověk pozná, když se začne trénovat sám. Než odjede na soustředění, musí třikrát na svaz, pořád někam telefonovat. Tohle je náročnější. Pak je to ještě složitější v posilovně, kdy vám najednou nemá kdo házet medicinbaly. Tam trenér hodně pomáhá, nakládá kotouče, najednou to člověk musí oddřít sám. Ale na to si ještě můžu najít sparingpartnera.
Budete si chtít najít i někoho, kdo se vám občas podívá na techniku házení?
Leda, kdybych měla pocit, že je technika rozhozená, zatím ten pocit nemám. I proto je dobré si to zkusit rok sama a přijít na to.
Myslíte, že existuje do budoucna cesta zpátky k trenérovi Železnému? On sám to příliš nepředpokládá.
Rozhodně tam cesta zpátky je. Budu se rozhodovat vyloženě podle výsledků a pocitů v následující sezóně. Ale zatím z toho mám dobrý pocit.
