Článek
Chodecká padesátka je bezkonkurečně časově nejnáročnější disciplínou v programu mistrovství světa. „Trvá skoro dvakrát déle než maratón. Říka se, že uděláme i dvakrát více kroků, ale to je neověřená informace,“ usmívá se 23letý Gdula.
Elitní chodci zvládnou většinou jen dvě padesátky za rok, pohled do cíle závodu je často přehlídkou totálního vyčerpání. „První padesátku jsem cítil ještě dva měsíce potom,“ vzpomíná Gdula. „Mohl jsem se hýbat, ale když jsem se snažil podat výkon, brzdilo mě to. Ale s každou padesátkou je to lepší. Za tři čtyři týdny bych měl relativně v pohodě trénovat.“
Sprchy a led pod čepicí
Za rok nachodí či naběhá kolem 5000 kilometrů, ale závodní setina tohoto objemu je největší zátěž. Na tělo i na hlavu. „Koncentrovat se čtyři hodiny není sranda. A říká se, že závod začíná na 35. kilometru,“ říká Gdula.
Na rozdíl od maratónců navíc chodci závodí na okruhu, většinou jedno- nebo dvoukilometrovém. „Ale to mi nevadí. Aspoň to odsýpá a člověk si může lépe hlídat čas,“ nevadí Gdulovi stereotyp.
V Pekingu bude chodcům znepříjemňovat podmínky očekávané vedro. Při startu v 7.30 budou docházet do cíle v půl dvanácté. Jak se na podmínky připravit? „Beru si gely, mám je rozvržené od 15. kilometru každých deset. A k pití vždy po pěti ionťák. Nejdřív se musím nutit, pak už bych pil i víc. Dává se i led pod čepici a po cestě bývají sprchy,“ líčí.
