Článek
Oštěp na MS
V čem je kouzlo vašeho trenéra? Ke světovému zlatu už před vámi dovedl Vítězslava Veselého, olympijské zlato slavil s Barborou Špotákovou…
Náš trenér je výjimečný, snaží se nám předat vše, co za ty dlouhé roky nasbíral a je vidět, že to přináší ovoce.
Větší studnici vědomostí o oštěpu byste asi těžko hledal.
Závodil dvacet let, nějaký čas se i trénoval sám. A i tohle období mu přineslo moc poznatků, třeba jak pracovat s vlastním tělem, navíc byl během své kariéry vždy silný v hlavě. To všechno nám může předávat, je koncentrací všeho.
Talentem jste byl od juniorských let, dlouho se vám ale nedařilo ho naplnit na vrcholných akcích. Co pro vás bylo nejtěžší období?
Asi roky 2012 a 2013, kdy jsem bojoval se zraněním levého kotníku, a stavy jsem měl strašné. Ale všechno je k něčemu, i čas, kdy je člověk dole, vám pomůže do budoucna.
Kdy se zase všechno zlomilo k lepšímu?
V momentě, kdy jsem se uzdravil, dalo se i tělo do kupy. Začal jsem na sobě pracovat jak fyzicky, tak po psychické stránce. Od té doby sílím a i do budoucna věřím, že to bude dobré.
Na psychice jste začal pracovat se Zdeňkou Sládečkovou. Bylo těžké se k tomu odhodlat? Někteří sportovci berou takový krok jako přiznání vlastní chyby.
Právě, že to je přesně ta největší chyba těch lidí, co to řeknou. Mám názor, že když se člověk zdokonaluje po fyzické stránce, nesmí zapomenout na tu psychickou, ta je stejně důležitá. Rozhoduje celek. Člověk může mít skvěle natrénováno a hlava ho stejně nepustí. I na ní se dá pracovat, o tom jsem přesvědčený.
Paní Sládečková byla s vámi i tady v Londýně, dá se říct, na čem jste pracovali před závodem?
Nedá, to je chemie. (úsměv)
Stříbro je váš životní úspěch, ale ke zlatu bylo třeba hodit jen o sedmnáct centimetrů dál…
Ono se to zdá málo, ale v oštěpu je to pořád strašně daleko. Kolikrát člověk prohraje i o centimetr, tak to nejde řešit.
Jak reagovali Němci, kteří snili o tom, že budou všichni tři na stupních vítězů? Nakonec na nich budou mít početní převahu Češi.
Já mám pocit, že si přejeme. Thomas Röhler to úplně nechytnul, i když hodil za 88 metrů, což je pořád skvělý výsledek. Nevím, kdy naposledy bylo čtvrté místo tak vysoko. Ale je skvělé, že jsme jim to takhle uzmuli.
Překvapilo vás, že se na stupních potkáte s Petrem Frydrychem, který se během sezóny dlouho trápil?
Péťa hodil ve dvaadvaceti za 88 metrů a když se to povede už takhle brzo, je vidět, že na to tělo má. Byla jen otázka, kdy se srovná fyzicky a psychicky, a srovnal se úplně na nejlepším místě.
Stal jste se vicemistrem světa, za dva měsíce vás čeká svatba…
Myslím, že si nemám na co stěžovat. Je to skvělé, jsem hrozně rád za to, co prožívám.
Stříbro je jistě i velkým povzbuzením do budoucna, i když teď se ocitnete asi i pod větším tlakem.
Je pravda, že chvílemi si před závodem říkám, když je to vypjetí maximální, proč tohle dělám. Ale pak to ty pocity euforie všechno zahalí a cítím se skvěle. To je pro mě i motor do budoucna, a věřím, že když na sobě budu dál pracovat a vydržím zdravý, tak je možné všechno.
