Článek
The Color Run nebo Běh barev, chcete-li, je ve světě již poměrně známý seriál zábavných „závodů". Ty závody jsou v uvozovkách zcela úmyslně, protože na pětikilometrové trati vůbec nejde o výkony, o časy. Časomíra na těchto akcích dokonce zcela chybí. Hlavním cílem běhu je zábava. Hlavním cílem je začít bílý a skončit co nejbarevnější. Vše za hlasitého hudebního doprovodu a ve společnosti přátel.
V loňském roce se uskutečnily více než tři stovky Barevných běhů v padesáti zemích světa. Celkem více než milión lidí se z nich domů navracelo zmatlaných jako duhoví klokani. Barvy jsou navíc z potravinářského škrobu a organizátoři mají „certifikované vrhače barev". Újmy na zdraví by tak neměly hrozit. Pokud si tedy od samého smíchu a chechotu nenatrhnete bránici.
Paříž má Color Run za sebou, Prahu teprve čeká. Letos to bude vůbec poprvé, kdy Běh barev zamíří také k nám. Organizátoři slibují pět nejšťastnějších a nejbláznivějších kilometrů na světě. A já si dokážu představit, že by na tom mohlo něco být. Když ale vidím záběry z Paříže, nemůžu se rozhodnout, co bych byl raději - jestli běžec, nebo člen organizačního týmu, jenž běžce zasypává tunami práškových barev.
