Článek
Při tréninku ještě směrem ke kouči Zdeňku Vítkovi občas zavtipkoval. „Když mě budou bolet záda, aspoň nebudu tolik vnímat nohy,“ zahlásil. Jenže to by nesměla bolest zad překročit únosnou mez. A ve středu ani ibalginy příliš nezabíraly… „Když budu v takovém stavu jako dneska, moc tomu nevěřím,“ přiznával majitel tří světových medailí ke čtvrtečnímu úvodnímu závodu SP v Novém Městě.
Problém už z Pokljuky
Bude to hodně těžké rozhodování. „Tady bych chtěl jet, je to nejlepší svěťák roku. Kdekoliv jinde už bych asi byl rozhodnutý,“ přiznával pětatřicetiletý biatlonista, který si zranění přivodil zřejmě už při pádu v prvním díle Světového poháru v Pokljuce.
Michal Šlesingr během prvního tréninku v rámci SP v Novém Městě na Moravě.
Vlastimil Vacek
„Po dalších závodech v Hochfilzenu jsem ta záda zase trochu cítil, ale myslel jsem, že to je klasická únava. Ale v úterý na tréninku to na mě zase skočilo a bylo to docela mizerný,“ posteskl si. Záda se na trati ozývají v podstatě neustále.
Nejhorší je střelba vestoje
„Na lyžích je cítím nonstop. Při střelbě se ležet dá, i když manipulace je náročná. Horší je se postavit do střelecké polohy, jak je člověk zkroucený. A když se potřebuju nadechnout, hryže mě v tom,“ popisoval Šlesingr, jenž večery tráví u fyzioterapeutů. „Pořád věřím, že se to zlomí a ta záda se uvolní,“ doufal.
Michal Šlesingr během tréninku střelby v Novém Městě na Moravě.
Vlastimil Vacek
Jaká je tedy šance, že se postaví do závodu? „Tak padesátiprocentní, což je pořád dost. I když to není tak růžové, jak jsem to viděl v pondělí,“ tvrdí kouč Vítek, jenž si sám „užil“ se zády dost starostí.
„V tomhle bych zrovna erudovaný být nemusel, ale nějaké zkušenosti mám. V jízdě se ta bolest někdy skousnout dá, ale pak se to promítne třeba na té stojce a dneska to pro něj bylo dost limitující,“ viděl ze své pozice na střelnici.
