Hlavní obsah

Chvíli sranda, pak slzy. Biatlonový trenér Vítek si na ženy zvyká

Nové Město na Moravě

Ještě minulou sezónu pro něj byly české biatlonistky kamarádkami a tréninkovými parťačkami, teď je má na povel v roli trenéra. „Zvykám si. Břicho mi neroste, vlasy taky pořád mám, tak zatím dobrý,“ usmívá se sedmatřicetiletý Zdeněk Vítek. „Holky jezdí, to je zatím to nejdůležitější,“ kvituje.

Foto: David Taneček, ČTK

Trenér české ženské biatlonové reprezentace Zdeněk Vítek.

Článek

Jeho svěřenkyně už mu udělaly spoustu radosti. Veronika Vítková byla desetkrát na stupních vítězů, Gabriela Soukalová ovládla sprint v Pokljuce a k tomu parádní tažení štafety, která v této sezóně neslezla ze stupňů vítězů. „Holky mají výsledky, já jsem nejen spokojený, ale přímo nadšený," rozplýval se Vítek.

Přesto si účastník čtyř olympijských her nedovolí říct, že se s trenérskou pozicí úplně sžil. „Ale zvykám si. Nohy mě tolik nesvrbí, když vidím kluky závodit. Občas se svezu rychleji a zjistím, že to není tak slavné. Vystydnu a říkám si, že radši nechám závodit mladé kluky," říká Vítek, jehož konec kariéry uspíšily problémy se zády.

Soukalová má potíže s dochvilností

V pozici trenéra ženské reprezentace nahradil Jindřicha Šikolu a postupně proniká do fungování ženského kolektivu. „Co mě zaskočilo? Chvilku je sranda, pak slzy. Dynamika změn chování je u žen asi vyšší, ale to je normální," vypozoroval Vítek.

U každé z kvarteta svých elitních svěřenkyň si ale musí dávat pozor na něco jiného. U Vítkové se Soukalovou na dochvilnost. „Jenže u Verči abych chodil včas já, u Gabči zase aby chodila včas ona," usmívá se. „Evík (Puskarčíková) je sluníčko, pořád se směje a dodává kolektivu pohodovou atmosféru. U Jíti (Landové) zase občas nevím, v jakém stavu přijede na střelnici, pak se divím," vypráví.

Pro občasné peripetie Soukalové ale má pochopení. Však také v roli závodníka zažil ztracený zásobník, špatně spočítané trestné okruhy nebo střelbu na cizí terče. „Je pravda, že mi někdy vyplujou vzpomínky, co jsem kdy dělal, a říkám si, jak se asi trenéři mohli cítit. Teď už to vím a naprosto přesně chápu, jak to vypadalo z druhé strany," líčí s úsměvem.

Vítek si nechá poradit

Strukturu tréninku převzal od mužské reprezentace, v níž trénoval pod Rybářovým vedením. „Přitlačili jsme na objem, sílu, ale i regeneraci. Pořád ten mustr s Ondrou dolaďujeme a dohadujeme se o tréninku. Nechám si poradit, jsem přece jen v téhle roli nastrčený ani ne rok," upozorňuje Vítek, bronzový medailista ze sprintu na mistrovství světa v Chanty-Mansijsku 2003.

Dokonce ani tréninkové dávky nemusel příliš snižovat. „Muži jsou silovější, ale vytrvalostní tréninky holky zvládají, jsou na ně dobře stavěné," všiml si kouč. Ostatně v olympijské sezóně z tréninku s mužskou reprezentací profitovala Soukalová. „Osvědčil se, tak jsme ten mužský model zkusili aplikovat," dodává Vítek.

Reklama