Článek
Před rokem jste řešil stěhování do nového domu, čekal narození dcery Rozálie. Je pro váš letošní start zimy výrazně klidnější?
Stres, jaký jsem měl z různých důvodů vloni, jsem letos neprožíval, všechno je pro mě mnohem jednodušší. I teď po návratu s Vuokatti jsem si užil doma čtyři dny s Rózou a byly pro mě hrozně pozitivní, nabily mě. Doma je strašná sranda, když srovnám letošní období s loňským, je to pro mě diametrální rozdíl.
Je vaším cílem, aby vám tato pohoda pomohla k návratu na stupně vítězů?
Rozhodně. Když si člověk na medaile sáhne a mně se to povedlo i zopakovat, cíle má vysoké. Někdy je to možná i na škodu, když je na sebe moc přísný a zbytečně zvyšuje tlak.
Cítíte před nedělním ostrým startem sezóny dobrou formu?
Musím říct, že poslední tři soustředění od Hochfilzenu proběhla snad až nadmíru dobře. Jsem spokojený s tím, jak jsem připravený, ale vůbec bych nechtěl dělat nějaké prognózy.
Jak jste se popasoval se zrychlením střelby, na kterém celý tým pracoval?
Chtěli jsme to udělat už minimálně dva tři roky zpátky, ale nikdy se to úplně nepovedlo. Je to dril, pořád se musí opakovat to samé. Zatím jsem byl spokojený, jak jsem střelbu dokázal držet celé přípravné období, ale to bylo na mistrovství republiky a v kontrolních závodech, teď jsem zvědavý na svěťáky.
Kolik sekund se vám tedy daří ubrat?
Na ležáku střílím od příjezdu do odjezdu kolem 25 sekund, což je minimálně šest sekund dolů. A stoják se teď pohybuje kolem dvaceti sekund na sněhu, kde mi to trvá vždycky o něco déle než na suchu, jak je člověk zamrzlý.
To je poměrně velké zrychlení, kde se dá najít tolik sekund rezervy?
Celé tajemství je v přípravě před první ranou, tu jsem zrychlil minimálně o pět sekund. Rytmus mezi ranami jsem tolik neměnil, z toho už by mohly pramenit chyby a mým cílem je si udržet úspěšnost.
Přitom se zdá, že po odložení holí do první střely už děláte vše v maximální rychlosti.
To se právě zdá. Bohužel řadě z nás trvalo kolem dvaceti sekund do první rány, teď jsem třeba na youtube viděl závod Gábiny z Presque Isle, kde sice ve větru, ale do první rány jí to trvalo 23 sekund. A ubrat z toho pět není vůbec nic.
Nechybí pak ty sekundy na zklidnění tepu?
Není to potřeba, záleží jen na nastavení hlavy. Třeba jsem si uvědomil, že jsem dělal tři nádechy úplně k ničemu. A je docela zábavné zjistit, že před dvěma lety jste střílel první ránu po dvaceti sekundách a teď vám stačí polovina.
Jak jste se sžil s novým trenérem mužské reprezentace Michaelem Málkem?
Já se s ním nepotřeboval sžívat, znám ho od svých patnácti let, jako dorostenec jsem s ním i rok trénoval. Už před dvěma lety se o něm mluvilo jako o jedné z variant. Zatím trénoval dorostence a juniory, nikdy ne hotové závodníky. Zezačátku pozoroval, jak to u nás chodí, a postupně se do toho dostával.
Změnu ve vedení servisního týmu, v němž skončil Němec Danielo Müller, vítáte?
Minulá sezóna v podání Daniela už nebyla podle mého názoru dobrá. Nikam jsme to neventilovali, ale na můj vkus dělal strašně málo. Od lidí v týmu vyžaduju sto procent a on nedělal ani padesát. To se nelíbilo mně ani Rybísovi (šéftrenéru Ondřeji Rybářovi). Spíš jsem se divil, že vydržel až do jara. Lyže pod ním jezdily super za podmínek, kdy bylo dva stupně a víc. Když viděl, že začíná sněžit, nastala totální panika.
Jeho nástupce Tomáše Žídka asi dobře znáte.
Určitě, ve svěťáku je přes deset let, pamatuju si ho tam od svých začátků. Je neskutečný dříč, který má zapálení. Ukáže se samozřejmě v sezóně, materiál mají všichni podobný, tak spíš jde o to, kdo najde nějaký špek, který vás posune. Jestli ho Tom nenajde, tak bohužel, ale určitě je typem člověka, který se ho bude snažit najít. A to Danielo nebyl.
