Článek
"Všechno se stalo tak najednou. Loni v květnu jsem upadla v koupelně do bezvědomí a až v nemocnici mi našli na mozku nádor. Po těžké operaci jsem zůstala na půl těla ochrnutá a teď se postupně snažím pevnou vůlí a tvrdým cvičením z toho dostat. Je to těžké, mám tři děti, které nade vše miluji a hodnou maminku, která mě pomáhá. Musím hospodařit s životním minimem pro 4 lidi," potvrdila Právu Věra Černá.
První úraz před olympiádou v Moskvě
Osud si s Věrou začal zahrávat už v roce 1980, kdy se jako mistryně světa z roku 1979 připravovala v Nymburce na olympiádu v Moskvě. Při posledním tréninku si poranila páteř a sen o olympiádě zmizel v mlze bolesti. Pak musela pověsit vrcholový sport na hřebík. Dál se sportu věnovala jako trenérka a poradkyně a pořád u toho aspoň trochu cvičila.
Dokončila gymnázium a vystudovala ekonomiku a řízení stavebnictví na VUT. "Postupně jsem pracovala u městské i státní policie v Brně a pak jako tisková mluvčí u firem podílejících se na výstavbě železnice. Abych dětem přilepšila, tak jsem dělala zmrzlinářku, roznášela noviny, dělala v pekárně a tančila" doplnila Černá.
Po celou tu dobu žila skromně v jednopokojovém bytě se dvěmi dcerami, ke kterým v roce 2001 přibyl i malý Daniel. Nikdo si na ni nevzpomněl,.jen město a některé sportovní týmy ji využívaly k moderování různých akcí a propagaci. Málokdo jí za to někdy nezaplatil, i když tomu věnovala dny. Dodnes ji mrzí, že leckdo zneužil jejího jména k vlastnímu prospěchu.
V květnu 2003 si na ni brněnská radnice vzpomněla. Byt ani lepší zázemí pro ni nebylo, radnice si ji však využila ke své propagaci. Vedení města požádalo, aby půjčila na výstavu svůj dres, ve kterém získala světový titul a zlatou medaili. Pár týdnů poté se jí zhroutil svět, když se podrobila operaci mozku a zůstala invalidní.
Zůstala ochrnutá na půl těla
"Po operaci jsem zůstala na půl těla ochrnutá a nemohla se hýbat. Tehdy jsem si řekla, že to tak nenechám a postavím se osudu. Byla jsem zvyklá dřít a začala jsem tvrdě cvičit, abych se z toho co nejdřív dostala a byla soběstačná," tvrdí žena, která se odmítla podrobit osudu. Dnes je díky pevné vůli částečně soběstačná, ale pořád má ochrnutou levou ruku, nevidí na pravé oko a hůře chodí.
Potřebovala rehabilitaci v Karlových varech, ale neměla dostatek peněz. Pomohli jí členové z olympijského klubu, kteří přispěli na první rehabilitační léčbu. Jinak se neozval nikdo a nikoho nezajímá dodnes. Jejím velkým snem je navštívit USA, kde získala světový titul a proto se učí angličtinu, aby se mohla s lidmi domluvit, protože věří, se jí její sen jednou vyplní.
"Mým velkým koníčkem je také fotografování, mám doma tisíce fotografií. Ráda bych měla digitální fotoaparát, ale ten si nemůžu dovolit, když sotva přežíváme. Děti mají přednost a ty dostanou vše, co potřebují," dodala Věra, která se zatím ven moc neodvažuje, ale doma tvrdě cvičí, aby se na jaře mohla podívat i kousek od domku, ve kterém bydlí.
