Článek
Váš madridský titul je historicky prvním pro Česko z dlouhého bazénu. Uvědomila jste si, že naše plavání čekalo na nejcennější medaili z klasického ME od Rolkova zlata sedmadvacet let? To mě vůbec nenapadlo, spíš si sobecky užívám zlatou radost a vychutnávám maximální spokojenost z povedeného závodu. Z nějakých historických zápisů si hlavu nedělám, nebrala jsem to tak ani loni, když jsem jako první od nás právě na znakařské padesátce získala v Barceloně stříbro z mistrovství světa. Těší mě, že jsem Španělce Živaněvské o tři setiny oplatila porážku z minulého roku a tak trochu překvapila sama sebe.
Čím jste se překvapila?Před šampionátem jsem byla ve svých prognózách skeptická, zlato z padesátky a splněný limit na olympijské stometrové trati překonávají veškerá očekávání. Zvládla jsem tlak okolí, který ještě vzrostl odhlášením ze stovky a zaměřením se na poloviční trať. Navíc jsem překonávala doznívající nachlazení, ale dokázala jsem si, že se s problémy umím poprat. Mohu být šťastná, nic hezčího mě nemohlo potkat.
Jak vypadala oslava?Přiťukli jsme si s trenérem a s chutí jsem pak vyjídala bonboniéru, která byla od něj dárkem za vítězství. Pro mne bylo nejhezčí, a vlastně i jedinečné, slyšet na nejvyšším stupni českou hymnu. Vítězům univerziády se totiž hraje jen studentská hymna a při Evropě v krátkém bazénu mně sice pověsili na krk zlato již pětkrát, pokaždé ale ceremoniál provázela jen znělka šampionátu. Táta mi volal, že jsem bourák a snad bude malá oslava i doma, protože přijela sestra s manželem z Rakouska.
Nesnižuje ale váhu vašeho zlata, že znakařská padesátka je neolympijskou disciplínou?Pro mne určitě ne, je to jedna z disciplín bohatého programu mistrovství Evropy. Nejkratší trať doslova miluju, jsem prostě rozená sprinterka. Na druhou stranu je mi hrozně líto, že nemohu padesátku plavat na olympiádě v Aténách, měla bych určitě větší naděje než na stovce.
Bylo opravdu nutné kvůli úspěchu na poloviční trati v Madridu oželet start ve finále na 100 metrů znak, kam jste postoupila čtvrtým časem?Vedení výpravy mi to vytklo, jenže já potřebovala ušetřit síly. Trápilo mě nachlazení, měla jsem dva dny doslova ucpaný nos a věděla, že kdybych plavala ještě finále stovky, vzalo by mně tolik sil, že by boj o medaile na padesátce nemusel dopadnout tak dobře. Navíc jsem už v semifinále na stovce časem 1:01,98 min splnila olympijský limit, takže myslím, že jsem se rozhodla jedině dobře.
Nemrzí to ani teď, když se ukázalo, že by vám čas ze semifinále stovky stačil na bronz?To jsou jen kdyby, ta se nesmí ve sportu používat. S výjimkou vítězné Francouzky Manaudouové se ostatní finalisty pohoršily, takže nikde není řečeno, že bych nedopadla stejně. Já jsem prostě stovku obětovala a vím, že se to někdo může těžko chápat, jenže pro mne bude vrcholem sezóny až olympiáda a nechtěla jsem riskovat, že třeba tři týdny po návratu proležím. Ukázalo se, že bylo dobře šetřit síly a dát se před padesátkou do pořádku, nynější radost stála za to.
Nyní se vaše příprava zaměří na stometrovou trať, co ještě potřebujete zlepšit?Musím především zrychlit a zbývají mě ještě tři měsíce. Nemám moc hlavu na čísla, takže si ani nehraji s tím, jaký čas bude v Aténách potřeba na olympijské finále. Taktiku ale prozradím klidně hned. Rozjedu hned první bazén naplno a po obrátce budu bojovat a čekat, co to se mnou udělá. Do konce června budu trénovat doma, musím dohánět i školu, až v červenci mě čeká reprezentační soustředění v cizině.
Jak se těšíte na nezastřešený olympijský bazén v Aténách?Četla jsem o potížích kolem stavby. Určitě bude nepříjemné, že není kam se schovat před žhnoucím sluncem, ale podmínky máme všichni stejné. Teď v Madridu nám zase vadila zima, hlavně při dopoledních rozplavbách. Pro mne olympiáda bude nejen o fyzické připravenosti, ale i o psychické odolnosti a snažím se na to trpělivě připravovat.
