Článek
Před odjezdem jste na vimperském gymnáziu dělala písemnou maturitní zkoušku z češtiny. Co jste psala?
Vybrala jsem si úvahu nad citátem spisovatele Paula Coelha: Život je zajímavý tím, že si v něm můžeme splnit svůj sen. Než mě něco napadalo, dost dlouho to trvalo. Nejdřív jsem to psala nanečisto a poslední hodinu přepisovala. Byla jsem ze všech poslední, pani učitelka už nade mnou stála a psala jsem tak rychle, že mi skoro hořela propiska...
Můžete prozradit, o jakých snech jste psala?
Začala jsem se zabývat mými sny: jak jsem jako malá chtěla být modelka, ale vyhrál to sport. A psala jsem o tom, jak se ty cíle postupně mění, a že po každém kroku dopředu nechce nikdo udělat krok zpátky. Bylo tam i to, jak se chci dostat na olympiádu.
První krok k ní můžete udělat v neděli v Houffalize. Jak vzhlížíte ke tříkolovému souboji o jedno místo s Kateřinou Nash?
Musím to brát tak, že když pojede Katka, nic se neděje. Budu před sebou mít ještě další šance se na olympiádu dostat. Ale samozřejmě chci uspět už teď, stejně jako ona. A když mě v Belgii porazí, mám před sebou ještě další dva pokusy na reparát.
Máte navzájem přehled o své aktuální formě?
Vůbec. Žádný závod jsme spolu letos nejely a opravdu netuším, jak na tom je.
Bude to hlavně závod vás dvou. Stačí být lepší než ta druhá a je jedno, jestli skončíte desátá nebo třicátá...
Já to takhle neberu. Mně by vadilo dojet třicátá. V minulém ročníku Světového poháru jsem byla celkově dvanáctá a nechci zažít výkonnostní propad.
Láká vás vidina startu v Pekingu?
Lákadlo je to velké, ale zároveň z toho mám trochu strach. Třeba z ovzduší a těch věcí kolem Číny. Když vidím ty demonstrace, asi to při olympiádě bude dost riziková oblast.
Myslíte, že za vším tím jsou jen problémy Číny s Tibetem?
Určitě ne. Čína má díky komunistickému režimu, který je v zemi strašně zakořeněný, sama spoustu dalších problémů. Vždyť ti lidé si ani neuvědomují, jak jsou ušlapováni a že je berou spíš jako pracovní sílu než normálního člověka. Když začaly jezdit Číňanky Světové poháry, bylo vidět, jak jsou utrápené. Vůbec se neusmály, jen dřely, trenér na ně neustále řval. Jsou to spíš stroje.
