Hlavní obsah

Nechtěl jsem být zavřený v laboratoři jako krysa, říká biker Kulhavý o přípravě na Londýn

Je mu teprve sedmadvacet, ale už vyráží na svou třetí olympiádu. Biker Jaroslav Kulhavý tam poprvé jede jako favorit mužského cross country. I přes trable v probíhající sezóně chce právě v Londýně potvrdit, že duhový dres úřadujícího mistra světa nevozí náhodou.

Foto: Michal Červený/mtbs.cz

Jaroslav Kulhavý patří k velkým favoritům na olympijskou medaili.

Článek

Všichni říkají, že jste favorit. Jak se s tím žije?

Slýchám to dost často, ale biky jsou sport, kde rozhoduje víc faktorů, které to mohou pokazit. Když je někdo dobrý, nemusí automaticky vyhrát. Může přijít blbý pád, defekt. Takže k dobrým nohám potřebujete i štěstí. Mě v téhle sezóně v každém závodě něco o vítězství připravilo. Byly tam zdravotní problémy, technické. Ale doufám, že jsem si všechno vybral a na olympiádě to klapne. A když ne, tak mě ještě čeká mistrovství světa.

Je pro bikera olympiáda strop v kariéře?

Já bych ji stavěl na stejnou úroveň jako mistrovství světa. Vymyká se to všemu jen tou svou gigantičností. V cyklistice je asi pro veřejnost olympijský vítěz víc, ale třeba na bikách to na podzim možná přebije nový mistr světa. Rozhodně z toho olympijský vítěz nežije čtyři roky jako v jiných sportech. To platí i o silnici. Vítěz Tour bude vždycky výš než olympijský vítěz. Tak to prostě je.

Jste s blížícím se začátkem her víc nervózní?

Nějak extra to neprožívám. Spíš se snažím nic nepodcenit a hlídám si, abych něco nepokazil. Myslím na to, že se olympiáda blíží, ale spím normálně a strachy se neklepu. Jen bych si přál, aby mi pro klid duše vyšel teď v sobotu poslední svěťák ve Francii.

Třeba Švýcaři, kde je cross country téměř národním sportem, prožívají všechno víc?

Určitě. Olympiádě podřizují všechno. Vím, že měli k dispozici speciální trenažery za milióny. Je to pás dvakrát tři metry, na kterém jede závodník normálně na svém kole. Na plátně mu běží olympijská trať, trenažer se s ním hydraulicky naklápí, dává mu to sklony podle hodnot z tréninku. Taky jsem nad tím přemýšlel, ale pak jsem si řekl, že si nebudu zasír.. hlavu a všechno si hlídat. Na dobrý výsledek se dá jít z několika stran a já radši šlapu v kopcích kolem Ústí nad Orlicí, než abych byl zavřený jako krysa někde v laboratoři.

Největší soupeři očima Kulhavého
Nino Schurter (Švýcarsko): Největší favorit, nepříjemný soupeř. Někdy jezdí až za hranicí rizika, ale občas se dokáže zlomit. Respektujeme se jako soupeři, ale kamarádi nejsme.
Julien Absalon (Francie): Dvojnásobný olympijský vítěz. Už je sice starší, ale má zkušenosti. Trať mu bude sedět, dokáže se připravit na jeden závod. Na další olympiádu už určitě nepojede, tak se bude chtít loučit ve velkém stylu.
Bury Stander (JAR): Týmový kolega. Míval problém, že mu občas došlo ke konci závodu, ale letos jezdí vyrovnaně.
José Antonio Hermida (Španělsko): Další zkušený borec, skvělý v technice. I o něm platí, že se umí nachystat na vrchol. Pojede o smlouvu i o pokračování kariéry.

Jak vzpomínáte na předchozí olympiády?

Do Atén jsem jel jako mlaďas, bylo mi devatenáct. Kvůli technickým problémům s přehazovačkou jsem nedojel, ale byla to dobrá zkušenost. V Pekingu jsem zajel nejlepší český mužský výsledek díky osmnáctému místu, celkově to byla asi jedna z největších olympiád.

Vybaví se vám nějaká olympijská vzpomínka?

Když jsme v Aténách 2004 měnili v jamajském domě dresy. Šel jsem tam s dráhařem Vrbou, který měnil úplně všechno. Když jsme se vraceli domů, neměl na sobě snad nic českého. Dodnes mám doma jamajskou košili. Ani nevím, jestli už tam byl Bolt...

Nemrzí vás, že z olympiády nic nezažijete? Cross country je na programu až poslední den, navíc budete bydlet mimo vesnici.

To se nedá nic dělat. Reálně můžeme vidět akorát zakončení. A kdo ví, jestli tam po závodě vůbec půjdu. S bydlením je to jen dobře, protože z vesnice trvá cesta na trať dvě hodiny, což je šílenost. Tým sehnal dopředu hotel kousek od trati a nakonec tam bude bydlet i celý český nároďák. Řeší to takhle všichni, nikdo ze špičky nebude ve vesnici. Budu mít daleko víc klidu na trénink. Na trati budou jen závodníci a doprovod a hukot začne až na samotný závod, kdy se tam nahrne těch padesát tisíc diváků.

Budete se na něco z olympiády dívat v televizi?

Určitě na cyklistiku kromě dráhy, která mě moc nebere. Rád bych viděl v akci hlavně české sportovce. Láká mě atletika, tenis, kanoistika, skif. Osobně znám hlavně lidi z Dukly: Špotákovou, Synka, střelce Kosteleckého se Sychrou a další.

Přijede vám někdo z blízkých do Londýna fandit?

Rodiče, brácha a přítelkyně. Sehnal jsem jen čtyři lístky, víc jich nebylo. Jinak by těch zájemců bylo víc. Přijedou autem a udělají si pěkný výlet.

Bratr je taky cyklista?

Honzovi je patnáct, jezdí na kole, ale jen pro radost. Cross country ho navíc nebere, spíš ho lákají sjezdy.

Změnila by případná medaile vaši cyklistickou budoucnost?

Končí mi smlouva a uvidíme, jak dopadne olympiáda a mistrák světa. Zatím jsem to neřešil.

Vaším snem je zkusit angažmá v nějakém silničním týmu. Je to reálné?

Všechno záleží na nabídce. Že bych se jen sbalil a šel závodit na silnici, to nejde. Chtěl bych dobrý tým a slušné podmínky, k tomu garanci dobrých závodů. Že to jde, to už dokázali Švéd Kessiakoff nebo teď Francouz Péraud. Ten dokonce dokáže kombinovat biky se silnicí, která je u něj prioritou. Vloni byl celkově desátý na Tour de France, letos ji jel taky. Ale i při náročném silničním programu se dokázal nominovat na olympiádu na horském kole.

Reklama

Související témata: