Článek
Jak těžké bylo splnit si zbývající zlatý sen?
Na začátku, kde byly opakovaně takové schody a mezi tím složité sjezdy, jsem v titul zrovna moc nevěřil. Ale pak jsem chytil druhý dech a už před půlkou, zhruba na 40. kilometru, zkusil všem odjet. Nic složitého mě pak nepotkalo, náskok narůstal a v cíli jsem měl k dobru přes tři minuty. Forma byla lepší než o tři týdny dřív na zlaté Evropě v Irsku.
Bylo závodní prostředí na jihu Afriky hodně specifické?
Těch závodů, kdy jsem udělal chyby, ale zároveň se na mě lepila smůla i třeba po technické stránce, bylo letos docela dost. V Pietermaritzburgu to pro mě byly opravdové biky, i když ve specifickém prostředí. Za tmy tam totiž nechodí ven ani místní a místo zajíců a srnek u trati uvidíte spíš zebry a opice. Měl jsem obavu ze všudypřítomných trnů, protože defekt může být pro šance v závodě smrtící, ale dobře to dopadlo.
Už jste vyhrál, co se dalo. Kde budete brát další motivaci?
Mám na kontě asi všechna vítězství, co jsem si mohl v kariéře přát. Moc si unikátní kombinace těch top umístění vážím. Cyklistických výzev si ale ještě umím najít hodně. Na kole jezdím, protože mě to baví a každým závodem chci prokazovat, že patřím do špičky. Teď bude prioritou cross country. Mám před sebou domácí mistrák, pak Světové poháry a už v září mistrovství světa. Jeden duhový trikot jsem si přivezl z Afriky a nebylo by špatné přidat ještě letos další, i když musím počítat, že v Norsku bude daleko nabitější konkurence.
Cítíte se lépe na maratónské trati, nebo při bikové klasice?
Přestože letos ještě zkusím maratónský etapák ve Švýcarsku, moje větší ambice míří stále ke cross country. Hlavně proto, že jako olympijská disciplína je na horských kolech tím pádem královská. A v Riu chci obhajovat. Dokud na to ale mám sílu a věk, tak si klidně přidám i maratón.
