Hlavní obsah

Afričané nejsou na Tour jen do počtu. Puntíky lákají Eritrejce víc než žlutý trikot

Praha

Nejen bolest a utrpení, ale i obrovské porce radosti přináší závodníkům Tour de France. Nejslavnější cyklistická bitva planety letos poprvé v historii přivítala tým z JAR. A poslední dva dny přinesly stáji MTN-Qhubeka erupci nadšení. Daniel Teklehaimanot totiž ve čtvrtek vybojoval puntíkatý dres pro nejlepšího vrchaře, včera jej uhájil i pro sobotní etapu.

Foto: Stefano Rellandini, Reuters

Trochu nečekaný držitel puntíkatého dresu pro nejlepšího vrchaře Tour - eritrejský cyklista Daniel Teklehaimanot z týmu MTN-Qhubeka.

Článek

Stáj nepatří mezi nejvyšší třídu, a tak potřebovala divokou kartu od pořadatelů. „Deset let jsme pracovali, abychom dostali africký tým na nejprestižnější etapový závod. Zdálo se, že to bude nesplnitelný úkol," vzpomíná Doug Ryder, šéf týmu. „Jste blázen? Určitě kouříte nějakou levnou trávu. Nikdy se nic takového nestane," líčí Ryder s úsměvem reakce, když s myšlenkou startu týmu z JAR na Tour vystoupil na veřejnosti.

A pak mu na jaře letošního roku přišla textová zpráva. „Ředitel Tour Christian Prudhomme mi poslal jen strohý vzkaz: ,Vítejte na Tour. Prosím, zavolejte mi...' Byl jsem úplně v šoku. Tak dlouho sníme o startu, a pak nám to oznámí esemeskou," směje se Ryder.

Závan čerstvého vzduchu

V jeho týmu jsou zkušení profesionálové jako Nor Edvald Boasson Hagen, Brit Steve Cummings, Belgičan Serge Pauwels a Američan Tyler Farrar, jenž má na kontě etapová vítězství na všech třech Grand Tours. Ale také tři borci z JAR a dva Eritrejci. Právě rodák z této malé země na pobřeží Rudého moře Teklehaimanot zajistil týmu největší slávu.

Ve čtvrtek totiž odskočil do úniku a vyhrál tři vrchařské prémie nejnižší kategorie. „Byla to týmová strategie. Když jsem vyhrál první dvě prémie, byl jsem strašně nervózní, abych uspěl i potřetí. Jinak bych neměl nic," vykládal Teklehaimanot po dojezdu, jak dobře si byl vědom toho, že dvěma spurty na krátký kopec jen vyrovnal bilanci vedoucího Rodrigueze a k vysněnému cíli potřeboval ještě bod. „Když jsem byl malý a sledoval Tour v televizi, vždycky mě nejvíce fascinoval boj o dres pro nejlepšího vrchaře. Dokonce víc než bitva o žlutý trikot. Jet jediný den v puntíkatém dresu, to je splněný sen," rozplývá se šestadvacetiletý borec, který jel v minulosti dvakrát Vueltu a letos ovládl soutěž vrchařů při Critériu du Dauphiné.

Včera na závodníky čekala jediná vrchařská prémie. Když Teklehaimanot registroval nástup čtyř borců do úniku, rychle se skupinky chytil a následně pojistil vedení v soutěži o puntíkatý dres, tudíž jej poveze minimálně ještě dnes. „Bylo fantastické vědět, že budu součástí Tour de France. Je to přání každého cyklisty na světě. A fakt, že pojedu už druhý den v dresu nejlepšího vrchaře, je prostě fenomenální," culí se Teklehaimanot.

„Jsme závanem čerstvého vzduchu v Tour de France. Nepřijeli jsme jen pro účast, cyklistika není jen evropský sport. Nejpozději do pěti let bude mít jedna z Grand Tours určitě na stupních vítězů afrického cyklistu," nechává se unést nadšením týmový boss Ryder.

Reklama