Článek
V pouhých čtyřiadvaceti letech měl na kontě vítězství z olympijských her v Barceloně a stál na startu třetí Grand Tour. V roce 1993 absolvoval Giro, o rok později debutoval na Tour, kam se v roce 1995 jako člen amerického týmu Motorola vrátil se smělými plány.
V patnácté etapě 18. července 1995 šel do úniku domácí miláček Virenque. Peloton ho pronásledoval. V prudkém sjezdu skončily v zatáčce na zemi dvě desítky závodníků. Francouz Rezze měl zlomenou stehenní kost, Němec Baldinger rozdrcenou klíční kost. Casartelli se v rychlosti kolem osmdesáti kilometrů v hodině trefil nešťastně zadní částí hlavy do obrubníku.
Jezdci tehdy ještě nepoužívali přilby, při snaze Mezinárodní cyklisté federace o jejich povinné používání hrozili stávkami při největších závodech... „Pamatuju si všechno jako dneska," líčí osudný okamžik Massimiliano Lelli, tehdy jezdící ve stáji Mercatone. „Virenque byl v úniku, tempo se stupňovalo, ve sjezdu jeli všichni v balíku. Byl jsem asi patnáct míst za Fabiem. V zatáčce jsem ho najednou viděl na zemi stočeného do klubíčka. Měl jsem o něj strach," vypráví Lelli. Casartelliho dobře znal, byl po jeho boku, když z amatérské cyklistiky přestoupil do profesionální. Dělal mu průvodce ve stáji Ariostea.
Nevěděli, co se stalo a jeli dál
„Bývali jsme spolu na pokoji. Sportovní ředitel Feratti na mě spoléhal, že Fabia po jeho olympijském triumfu v Barceloně naučím všechno potřebné. Všichni ho měli rádi. Byl hodně vzdělaný, vědom si svých schopností ambiciózní, zároveň ale velmi trpělivý a otevřený," vzpomíná sedmačtyřicetiletý Lelli, dnes pracující jako komentátor televize RAI. „Aniž bychom věděli, co se přihodilo, jeli jsme dál," vybavuje si.
Casartellimu se z hlavy řinula krev, měl zlomenou lebeční kost a krční obratle. Třikrát se mu zastavilo srdce, lékaři se ho snažili držet při životě. Při leteckém transportu do nemocnice přesto zemřel. Brzy se to dozvěděli i jezdci v pelotonu. „Ještě v průběhu etapy jsme přes rádio zjistili, že je mrtvý. Mnozí jsme brečeli, byl slyšet nářek. Fabio byl ještě dítě, jako mnozí další z nás," líčí Lelli pro francouzský deník L'Equipe.
Motorola uvažovala o odstoupení z Tour, na přání Casartelliho manželky však tým pokračoval. Šestnáctá etapa byla neutralizována, Casartelliho kolo se smuteční páskou bylo vystaveno na týmovém voze a jezdci americké stáje projeli bok po boku cílem před pelotonem. Po osmi hodinách tryzny v sedlech. V další etapě, v níž si Ital plánoval útok, se padesát kilometrů před cílem utrhl balíku Američan Armstrong a dojel pro vítězství, které s ukazováčky vztyčenými k nebesům věnoval zesnulému kamarádovi, jenž po sobě zanechal měsíčního syna Marka.
V místě Casartelliho tragického pádu je bílý pomník s olympijskými kruhy, na němž je cyklistova fotografie ze stupňů vítězů právě v Barceloně. Připomíná jednu ze tří obětí slavného závodu, který si vyžádal i životy Španěla Franciska Cepedy (1935) a Brita Toma Simpsona (1967).
