Článek
Jak jste zvládnul první týdny po přestupu z horských kol?
Zatím je všechno v pohodě. Od osmého prosince jsme nedaleko chorvatské Poreče měli druhé soustředění. Přestože jsem ve skupině, která v lednu bude závodit v Austrálii na Santos Tour Down Under, příprava nebyla nijak ostrá či nesnesitelná. Trénovali jsme přibližně pět hodin denně. Absolvovali jsme lékařské i zátěžové testy.
Nároky na fyzickou připravenost zvládáte bez problémů?
Musím říct, že ano. Byl jsem sám překvapený, jak to šlo dobře. Ale současně přiznávám, že skutečnou prověrkou pro mě budou až závody. Čtyři pět hodin ostré jízdy, to bude hodně odlišné proti zátěži, na níž jsem byl zvyklý z horských kol, kde se většinou závody jezdily do devadesáti minut.
Jak jste se sžil s novým týmem, v němž jste neznal jediného jezdce?
První setkání jsme měli už v říjnu a musím přiznat, že jsem z něj měl divný pocit a byl následně docela nervózní. Ale asi vše vyplynulo z faktu, že šlo o první kontakt s neznámým prostředím. Nyní už se sbližujeme a já se cítím velmi dobře.
Kdo je vám nejbližší ze sestavy stáje, jejíž hlavní hvězdou je Vincenzo Nibali?
Hodně komunikuji s lidmi, kteří nemluví italsky a domlouvají se zejména angličtinou. V týmu absolutně dominuje italština, ale úřední řečí týmu by měla být angličtina. Nicméně jsem si koupil knihu a učím se italsky, abych byl v obraze, protože kluků přímo z Itálie je devět. A spousta dalších taky jede v italštině.
Chorvatské pobřeží mají všichni spojené s letní rekreací. Jaké jste měli tréninkové podmínky?
Počasí bylo úplně v pohodě. Ráno tedy panovala docela velká zima, ale odpoledne bylo vždy deset dvanáct stupňů a slunečné počasí, což bylo super. Spíše mě překvapilo, jak se vždy na víkend hotel docela zaplnil. Ale nás se to nijak nedotklo. V jídelně jsme měli vyčleněný vlastní prostor, kam nikdo kromě závodníků nesměl. A samozřejmostí byly speciální místnosti na kola a mítinky.
Lze zázemí týmu, jenž vznikl kolem hvězdného Itala Nibaliho, srovnat s podmínkami, s nimiž jste si vystačil během kariéry na horských kolech?
Vůbec. Na hotelu s námi bylo sedm masérů, fyzioterapeuti, doktoři. Mám možnost jít každý den na masáž. Měli jsme dokonce vlastního kuchaře, tudíž nám dal hotel k dispozici separátní kuchyň. Samozřejmostí je skvěle vybavená posilovna a super wellness.
Užíváte si komfort, jímž jste obklopen?
Je to pro mě úplně jiný svět, který si skutečně užívám. Ale někdy si říkám, že je to až přehnané. Po tréninku vůbec nic neřeším. Máme člověka, který nám umyje brýle, helmu, tretry i kolo. Před tréninkem jsou samozřejmostí nachystané bidony s pitím. Nemusíme vůbec nic, jen se koncentrujeme na trénink. Když jsem třeba ladil posed, přišla pomoc vhod. Ale někdy si říkám, že to není třeba a nemám z toho dobrý pocit. Občas jsem ze servisu až v rozpacích. Vždyť ještě na podzim jsem si tohle všechno zajišťoval sám. A rozhodně nejsem takový, že bych si neuměl dané věci udělat.
Tréninkový kemp v úterý skončil. Vánoční svátky prožijete doma nebo se chystáte vyrazit trénovat do tepla?
Vánoce prožiju stoprocentně doma. Ale podle počasí se rozhodnu a možná poletím někam za teplem, abych mohl denně na kole absolvovat trénink v potřebné kvalitě. Musím se připravit na závod v Austrálii, kam letím hned po týmové prezentaci v Bahrajnu, která je připravená na čtvrtý lednový den.
Závodní program horských kol začínal až mnohem později. Budete muset hodně hlídat během svátků stravu?
Ano. Ještě potřebuji trošku shodit, abych na sobě neměl vůbec žádný tuk. Dostali jsme dietní program, který zvládám bez problémů. Byl jsem na tom dobře, jde jen o drobnou korekci. Takže si užiju Štědrý den, ale hned následně se vrátím do závodního programu.
