Článek
"Máme na to tady vyhrát, ale je pro to nutné jít krok za krokem a nic nepodcenit. Takže než bych už nyní myslela na boj o medaile, mám zatím v hlavě jen nejbližší soupeřky z Francie. Obě jsou výborné hráčky, které se dokáží na kurtu doplnit a nebude to pro nás vůbec lehký zápas," přiznává Navrátilová, na níž je vidět, že si olympijskou účast užívá.
"Už jsem si pořídila i nějaké suvenýry, abych měla památku. Ale to, co bych si chtěla přivézt, tady bude k mání až 22. srpna," připomíná nedělní termín finále ženské čtyřhry.
Na olympiádě zažívá premiéru i derniéru zároveň, po skončení sezóny už nechce dál hrát. "Mám z aténských her báječný pocit, přestože nejsem milovnicí antických olympiád, zakázanou účastí žen se mi zdají dost diskriminační. O tenis je tu nyní zatím hodně malý zájem diváků, ale já věřím, že na ty rozhodující zápasy se hlediště zaplní," tvrdí 47letá rodačka z Řevnic, která by chtěla stihnout i návštěvu české mise v olympijské vesnici.
"Nezapomínám na své kořeny. Místo, kde přijdete na svět, z paměti nikdy nevymažete, i když vděčím Americe za mnoho, co pro mne udělala, když jsem odešla z Československa před komunisty."
Sbírá odznaky
Navrátilová stále trpělivě rozdává podpisy, nechává se fotit a taky sbírá odznaky, jak slíbila hned při příjezdu do Atén. Zajít fandit na jiná sportoviště ještě neměla čas, určitě by si ale nechtěla nechat ujít americké reprezentace v basketu, softbalu či ženském fotbale.
Za dosavadní největší zážitek označuje osobní účast na pátečním slavnostním zahájení olympijských her. "Bylo to hodně emotivní, určitě jsem ráda něco takového prožila."
Vnitřně je ale přesvědčena, že zažije ještě daleko větší vzrušení, pokud jí po skončení turnaje budou dávat na hlavu vavřínový věnec určený medailistům a na krk pověsí vysněné zlato.
"Chci tu vyhrát, a pokud se to povede, získám vytoužený klenot do své tenisové sbírky, ale vadí mi, že olympiáda je hodně o penězích a komerci, vlastně jen sportovci na ní nevydělávají," trvá na svém Navrátilová.
