Hlavní obsah

Doktor: Jel jsem na maximum, pocity se tříští

ATÉNY

Rozporuplné pocity se mísily v Martinu Doktorovi po olympijském finále na kanoistické pětistovce. Dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty si proti kilometru o jedno místo pohoršil, skončil pátý. "Jsem rád, že jsem hrál ve finále obou tratí důstojnou roli. Zápornou stránkou věci je fakt, že nemám medaili," říká Doktor v rozhovoru pro Právo.

Článek

Po čtvrtém místě z kilometru jste na poloviční trati byl pátý, jak své olympijské výkony hodnotíte? Hned po závodě je na hodnocení brzy, ještě mám v sobě moc emocí a mé pocity se tříští. Jsem rád, že jsem hrál ve finále obou tratí důstojnou roli a zajel doopravdy své maximum. Zápornou stránkou věci je fakt, že nemám medaili. Rozhodně nejsem naštvaný, ale ani výrazně spokojený.

Po pátečním závodě jste byl viditelně velmi vyčerpán, jak jste se dával dohromady? Těžce. Po obědě jsem si šel lehnout, a když jsem se probudil, tak mi bylo hodně blbě. V tu chvíli nebylo pomyšlení na další závod moc příjemné. Ale v noci jsem se z toho nějak vyspal. Když jsem ráno v půl páté vstával, sice jsem pořád cítil únavu, ale myslím, že na trati to až tak znát nebylo. Rozhodně ale nejsem úplně v pohodě, sotva stojím a jestli odpoledne dojdu do moře, tak mě budou asi muset přivázat, abych neuplaval jako bóje.

Nevysilovalo vás, že jste jako jediný z olympijské regaty absolvoval šest jízd během šesti dnů? Možná ano, ale nezařazujte to do kolonky výmluvy, spíš to vezměte jako fakt. Jen já, Dittmer a Cal jsme tu jeli obě tratě, oni však ani na jedné nemuseli do semifinále. Šli naplno do rozjížděk, což já bohužel neumím.

Navíc oni mají z obou závodů medaile a vy nic... Byli lepší, s tím nic nenadělám.

Nebylo by řešením vsadit vše na jednu trať? Jenže na kterou, jezdím obě docela solidně a těžko z nich mohu vybírat, jednou mi lépe sedne kilometr, jindy pětistovka. Loni na mistrovství světa jsem si věřil víc na kilometru, a pak byl třetí na pětistovce. Tady jsem na ní sice dojel výsledkově horší, ale k medaili byl možné blíže.

Olympiádu máte za sebou, na co se teď nejvíc těšíte? Na rodinu, a kdyby to záleželo jen na mně, tak hned sednu do letadla a letím domů. Ale bohužel musíme tu počkat až do pondělí. Na sport potřebuji chvíli zapomenout, pádlo dám do kouta a na vodu vyjedu jen při závodech dračích lodí, kam jsem pozván..

Jaké máte doma plány? Teď mě čeká dohánění školy, kutilské práce na zahradě, musím natírat boudu a hlavně malý Felix jde 1. září ve Štětí poprvé do školky. Protože manželka nemůže, povedu ho já. Tak se připravuji na to, že ho tam dám a nechám jim telefonní číslo, že až bude hořet školka, ať mi zavolají.

Reklama