Článek
V pondělí ji na setkání s novináři a partnery přivítal bouřlivý potlesk, záplava květin, pětipatrový dort a rachot spouští fotoaparátů. Zlatý úspěch katapultoval Záhrobskou do sportovního nebe, tíhu popularity ale dvaadvacetiletá závodnice necítí. „Po příletu mě zpovídali novináři na letišti, dnes je tisková konference. To všechno ale rychle utichne, brzy zase odjíždíme za svými povinnostmi,“ odmítla přívěsek sportovní celebrity.
Ziskem nejcennější medaile se české lyžařce podařilo zkompletovat zlatou sadu od žákovské kategorie, přes juniorky až po dospělé. Který moment kariéry byl nejradostnější ale Záhrobská jednoduše nehledá. „Vrcholový sport je o hledání hranic a zlepšování se. Mám radost, když mám dobrý pocit ze závodu, když vím, že jsem zajela dobře, ale přitom jsem skončila třeba dvanáctá,“ vyprávěla.
Zlatý závod v Aare Záhrobská bere jako jeden z podniků nabitého kalendáře. „Ani jsem se ještě neodměnila žádným dárkem. Sezóna běží dál, čekají nás další závody. Věřím, že mě úspěch nakopne, cítím se velmi dobře,“ líčila spokojeně.
Švédská kuchyně nepřesvědčila
Otec a trenér Šárky, Petr Záhrobský hodnotil mistrovství ve Švédsku jako velmi těžké. „Už úvod byl deprimující. Pršelo, bylo teplo, závody se musely odkládat. Pak zas uhodily mrazy pod dvacet stupňů. Sníh byl umělý, velmi přemrzlý, připomínal polystyren. Podmínky byly mnohdy na hranici regulérnosti,“ připomněl strůjce historického úspěchu českého lyžování. S bydlením pár metrů od tratí s výhledem na cíl byl tým Záhrobských spokojený, vadou na kráse prý bylo jen švédské jídlo. „Je to samá ryba, to moc nemusíme,“ shodli se otec i dcera.
Záhrobská zlatou medailí potvrdila příslušnost ve slalomářské elitě, o dalších útocích na cenné kovy ale spekulovat nechce. „Ráda bych se představila v dobrém světle třeba na olympiádě ve Vancouveru, ale to je ještě daleko,“ uvedla.
