Článek
Co vám ukázal víkendový start do sezóny v podobě 20. místa z obřího slalomu na ledovci v Söldenu?
V té výšce je to náročné, ale nelapala jsem tolik po dechu jako dřív. Cítila jsem se dobře před závodem i po něm. Zima se rozbíhá nějak víc v pohodě než ta minulá.
V Söldenu jste Světový pohár nikdy líp nezačala. Odpovídá to dojmu z příprav?
To tak nejde počítat. Zasahuje do toho moc záležitostí. Třeba i materiál a štěstí. Ale od Poutiainenové jsem před dvěma roky dostala čtyři vteřiny, teď jednu a půl. Udělali jsme v přípravě s Tondou (kondičním trenérem Strachem - pozn. aut.) kus práce v horách v Itálii i v Praze. Jeho tréninky mě baví. Snaží se to obměňovat, příprava je pestrá. Na lyžích cítím posun.
Nakolik je důležitá technika jízdy a fyzická kondice či síla?
Pärsonová nemá tak dokonalou techniku, ale urve to silou. Kosteličová je na tom naopak. Já mám rezervy v obojím. Je úžasné tohle vědět. Můžu se zlepšovat.
Je přece jen něco, co byste ráda vypustila z tréninku?
Něco je příjemné něco ne. Třeba intervalové tréninky. Ale sportovci přece dělá dobře sáhnout si na dno. Takže bych nevypustila nic.
Kdy jste takové "dno" zažívala?
Při testech na kole. Jedu, dokud můžu. Ale dřív to bylo na výjezdech s tátou horší.
A výběhy do schodů na pražskou Julisku?
Vyměnili jsme to za Letnou. Tonda běhá se mnou.
Kdo je rychlejší?
On, i když je mu osmatřicet. Naučila jsem se s ním, že obrazně řečeno nemusím z tréninku lézt po čtyřech, abych měla dobrý pocit. Jde to dělat kvalitněji za méně času.
Co je libůstkou v přípravě?
Cítim to, že to má smysl. Ať už je to kolo, posilovna nebo brusle na Ladronce.
Poznávají vás lidé při tréninku?
Moc ne. Vypadám jinak než v zimě. Jen jedna paní na mě mávala na Ladronce.
I když jste byla ve výšce, trénovala jste i na kole většinou pod střechou...
Potřebuju hlídat tepovou frekvenci, to by v terénu šlo hůře.
Není to nuda?
U stacionárního kola si můžu pustit rádio, zprávy, muziku, to mi vyhovuje.
Nač si v sezóně troufáte?
Cíle si nedávám, ale nejdu do závodů odevzdaně. Chci se zlepšovat.
Co nervozita? Svazuje vás ještě?
Myslím, že čím dál méně. Nedělá se mi špatně jako při žákovských závodech. Teď to chce ještě naučit se více zariskovat. To je o zkušenosti.
Táta a hlavní trenér v jedné osobě už na všechno kolem vašeho týmu dávno není sám. Jaká je jeho pozice a mění se jeho vztah k vám?
V létě dělá manažerskou práci. Má na starosti servis lyží. Vše zastřešuje. Tonda s námi nebude na všech závodech, dělá moji přípravu jako hobby. Táta mě bere víc na vědomí. Výměny názorů ale pokračují, chvilku trvá, než si prosadím den volna.
Nač se hlavně zaměříte v této sezóně bez olympiády či mistrovství?
Na zlepšení v obřáku, na slalom také. Kombinace je s otazníkem. Jede se v St. Antonu na mužské trati, a já nechci riskovat zranění. A v kanadském Vancouveru, ale to by znamenlo odskok na pět dní. Takže hlavně točivé disciplíny a zkusíme super-G.
Listopadové pokračování seriálu v Levi je ohroženo, je tam zeleno...
Mrzelo by měl kdyby to zrušili bez náhrady. To by byla velká pauza před závody v zámoří, ale prý už je nastříkáno někde v Rakousku, takže by se asi jelo tam.
Odměnila jste se nějak za minulou sezónu?
Vše co jsem chtěla, mám. Vítězství je pro mě hlavní odměnou. Ten fajn pocit.
